Článek
Nejste přece jen nervózní z toho, že neznáte hokejovou budoucnost?
Ono to nějak dopadne. Věřím, že brzy někde hrát budu. Teď se soustředím na reprezentaci, celé léto jsem se na svěťák a partu v národním týmu těšil. Na to, že zatím nikde nemám angažmá, teď opravdu vůbec nemyslím.
Dokdy chcete mít o příštím působišti jasno?
Nestresuju se nějakým termínem. Může se to rychle vyvinout, ale i natahovat. Už jsem se během kariéry naučil, že nesmím moc plánovat ani myslet dopředu. Kdykoli jsem to udělal, všechno dopadlo úplně jinak.
V zámoří hrajete už od roku 2007. Když vám nevyjde pokračování kariéry tam, vrátíte se do Evropy?
Jsem tak rozhodnutý, ale nebral bych to vyloženě jako nějaký krok zpátky. Bude asi záležet i na tom, jak uspějeme v Torontu jako tým i jak mně osobně se turnaj povede. Skauti všechno sledují, takže chci každé střídání odmakat, pak se uvidí.
Řešíte svou situaci hodně doma?
Samozřejmě že se o tom se ženou bavíme. Už jsme probrali snad všechny varianty. Jsme připraveni, že po Světovém poháru se moje angažmá nějak vyřeší a může to třeba být i dost rychlovka. Nemáme to ale doma tak, že manželka s dětmi sedí na kufrech a netrpělivě čekají, co bude.
Takže žádná nervozita ani u blízkých?
Vůbec ne, společně to nějak zvládneme. Ať už bychom se stěhovali kamkoli v NHL, nebo někde po Evropě. Navíc manželka se sedmiletým synem Michalem teď přiletí i do Toronta, ať si to taky trochu užijí. Budou tam chodit na zápasy, kluk je obrovský hokejový fanda. Když jsme hráli v sobotu v Praze proti Rusům, tak byl i v kabině a se všemi se fotil a nechával si podepisovat puky.
