Článek
Čemu přičítáte, že české atletice teď dorůstá skupina atletů, kteří patří ve svém věku minimálně k evropské špičce?
Myslím, že jsme strašně silná generace, i ti za námi, dorostenky, žákyně, je to nadupané. Dře se už od mladých let, děti mají motivaci třeba i ze sociálních sítí. I dřív bylo hodně dětí, které by byly dobré, ale třeba se k atletice nedostaly. Teď se jí věnuje čím dál víc mladých, zvýšila se konkurence, víc se maká. I když mi přijde, že někdy až moc na to, kolik těm dětem je.
Zmínila jste sociální sítě, na nichž máte tisíce fanoušků, zejména na Instagramu. Rozmýšlíte si předem, co ze svého atletického i osobního života pustíte do světa?
Už ano. Také jsem měla takový incident s bulvárem, kdy si stáhli moje fotky a napsali nějaký nesmyslný článek. Vím, že mě sleduje hodně lidí, tak si dávám pozor. Sice jsem svá, tolik neřeším, co si lidi myslí, ale třeba vím, že mě sledují i děti, tak si dávám pozor. (úsměv)
Takové množství fanoušků hlavně mezi mládeží je jistě i benefitem pro sponzory.
Obrovským. Také jsem své tři hlavní sponzory sehnala přes Instagram.
Jak shánění sponzorů přes sociální sítě funguje?
Viděli můj profil, že asi jsem něčím zajímavá, samozřejmě je zajímaly i výsledky, a domluvili jsme se. Je důležité být na sociálních sítích, když se člověk chce i propagovat.
Také si vás Český atletický svaz vybral jako jednu z tváří marketingového projektu „Jsem atlet“ pro teenagery. I tím stoupla vaše popularita?
Určitě mě to strašně zpropagovalo a moc si toho vážím. Na každém závodě, i když třeba neběžím, za mnou přijde minimálně deset dětí pro podpis, což je úžasné a je to i pro mě motivace. Už jako malá jsem chtěla být vzorem, za to jsem strašně ráda.
Být už v sedmnácti vzorem není úplně obvyklé, nebyla jste z toho zprvu nesvá?
Pamatuju si, že první podpis jsem dala ve čtrnácti letech, kdy jsem vyhrála stovku na extralize v Novém Městě nad Metují, a byla jsem z toho hodně odvařená.
Sama jste sbírala podpisy hvězd?
Já moc vzorů neměla, možná Bolta a Lalovou. Podpis mám jen od Masláka. (úsměv)
K vaší image patří i gesto, kdy prsty symbolizujete ďábelské rohy. Jak vzniklo?
Vzniklo při finále dvoustovky na mistrovství světa do 17 let v kolumbijském Cali. Mám fotku, kdy jsem asi jako tříletá ležela na zemi a dělala tohle gesto. Tak jsem si na to vzpomněla a ze srandy ho udělala. Je to pro mě odreagování, aspoň nejsem před závody nervózní. Dělám ho teď skoro furt, lidi mě podle toho gesta i znají.
Plánujete v budoucnu zůstat u nejkratších sprintů? Přece jen Evropanky to nemají v konkurenci Američanek či karibských závodnic snadné.
Říká mi to hodně lidí, ale třeba Schippersová a Lalovová se také prosadily. Chci se věnovat sprintu co nejdéle, ale nebojím se ani čtvrtky nebo překážek.
Než jste začala běhat své letošní skvělé časy, v hale jste nezávodila. Co vám bylo?
Měla jsem problémy s krví, hodně nízký hemoglobin. Trochu jsem totiž blbla. Přestala jsem jíst maso, vajíčka a neměla žádné bílkoviny. Tak jsem se poučila a jsem na tom o dost líp.
