Hlavní obsah

Drama až do konce. Jako Valenta si ale nepřipadám, smál se stříbrný Navrátil

Pavel Novotný (Budapešť)Sport.czPrávo

Napětí nad Dunajem se dalo krájet! Michal Navrátil ale dokázal udržet nervy na uzdě a v nedělním vyvrcholení extrémních skoků z 27metrové věže udržel stříbrnou pozici, která mu patřila už po pátečním úvodu. České plavání tak slaví medaili z MS po dlouhých čtrnácti letech!

Foto: ČSPS/Martin Sidorjak

Český reprezentant Michal Navrátil získal na mistrovství světa v Budapešti stříbrnou medaili v extrémních skocích do vody.

Článek
Fotogalerie

Dojmy Michala Navrátila ze stříbrné medaile

Na třetí pokus jste se dočkal medaile z MS, pro české plavání je to první cenný kov od roku 2003. Jak se cítíte v roli toho, který „přepisuje dějiny"?

Jsem hrozně rád, že se mi to povedlo. Doufal jsem, že zamířím na stupně vítězů, ale bylo to hodně dramatické až do posledního kola, doslova do posledního skoku. Nemohl jsem si dovolit žádnou chybu, kdybych ji udělal, tak bych na stupních vítězů nebyl.

O tom, že jste udržel po celou soutěž nejvyšší standard, svědčí i to, že jste od rozhodčích dostal jen jednou známku 8, jinak samé 8,5...

Škoda, že jsem neviděl žádnou devítku. Ale za osm a půl od začátku až do konce jsem rád.

Po třetím skoku jste klesl na třetí místo. Jak jste zvládl tlak před posledním skokem, kdy po vás šli na řadu ještě dva soupeři?

Snažil jsem se vůbec na to nemyslet. Ráno jsem si řekl, že se vůbec nebudu koukat na kluky, jak skáčou. Nechtěl jsem vidět jejich technické finesy, chtěl jsem se soustředit jen sám na sebe. Toho jsem si držel do posledního kola a opravdu jsem neviděl jediný skok. To byl asi ten hlavní důvod, že jsem se udržel v dostatečném klidu.

České a československé medaile z MS v plavání
Zlato:
nikdo
Stříbro:
1973 (Bělehrad) - Milena Duchková (skoky - 10 m věž)
2003 (Barcelona) - Ilona Hlaváčková (50 m znak)
2003 (Barcelona) - Jana Pechanová (dálkové plavání - 5 km)
2017 (Budapešť) - Michal Navrátil (extrémní skoky do vody - 27 m)
Bronz:
1991 (Perth) - Heidemarie Bártová-Grecká (skoky - 1 m prkno)

Když jste dotočil poslední skok a vnořil se do vody, tušil jste, že budete mít medaili?

Cítil jsem, že jsem se zády trošku dotkl vody. Ale nevěděl jsem, jak moc. To jsem pak v napětí, než vidím známky. Až po výroku rozhodčích vidím, že to byl dobrý skok.

Co vám proběhlo hlavou, když jste z bazénu viděl výsledkovou tabuli?

Skákal jsem třetí od konce, takže jsem čekal a doufal, abych byl po svém skoku číslo jedna. To by znamenalo jistou medaili. A když tam ta jednička vážně byla, tak mnou proběhl neuvěřitelný pocit. Na mistrovství světa se mi nikdy nepovedlo dosáhnout takového výsledku. Je to super.

Parta extrémních skokanů vypadá jako jedna velká rodina. Gratulovali vám soupeři k premiérové medaili z MS - vaším maximem zatím bylo 4. místo v Barceloně 2013?

Myslím, že byli vážně rádi, že se mi to podařilo. V letošní sezóně série Red Bull se mi úplně nedařilo nastavit úroveň skoků. Nakonec jsem to dokázal předvést v Budapešti. V nejlepší atmosféře, skvělém počasí, super bazénu a na super skokánku. Jsem moc rád, že ta kvalita skoků přišla právě teď.

Jak jste vnímal maximální a riskantní obtížnost skoků soupeřů, kteří po vás soutěž uzavírali? Američan Steve Lo Bue díky pěti saltům sáhl na zlato, legendární Gary Hunt ale svůj kousek pokazil a nakonec bral místo obhajoby zlata jen páté místo...

Stevovi se jeho skok takhle povedl snad poprvé v životě a zlato si rozhodně zasloužil, protože tohle je opravdu těžký skok. Přišel s ním letos a umí ho jen on. A určitě to byl z jeho strany hodně velký risk. Gary zkoušel svůj nejtěžší skok v sobotu na tréninku a dopadl úplně stejně špatně jako ve finále. Navíc si udělal něco se zády. Říkal nám to už večer. Jestli ho pak na finále něco bolelo, tak to určitě ovlivnilo i jeho výkon.

Nepřijedete si trochu jako Aleš Valenta, který olympijském zlatem udělal legendu z tří salt a pěti vrutů. Vy jste se do historie zapsal finálovým prvkem tři salta vpřed s dvou a půl vrutem...

Jako Aleš si určitě nepřipadám, já nemám v repertoáru nejtěžší skoky. Jsou tady kluci, kteří jsou o dost mrštnější než já, mají průpravu se skoků z prkna, závodili na olympiádě. Já jsem nikdy na takovém šampionátu nebyl, jen jednou na republikovém šampionátu s mezinárodní účastí. Teď najednou stoupám někam, kam jsem vlastně nikdy neměl v plánu jít. Jsem ale moc rád, že jsem všechny zkušenosti mohl zužitkovat tady na mistrovství světa.

Zkušenosti jste sbíral i akrobatickými angažmá na zaoceánských parnících či působením v čínském cirkusu. Vnímáte tuhle průpravu jako součást úspěchu?

Třeba tím cirkusem žiju dá se říct denně. Strávil jsem tam osm měsíců v hrozných podmínkách, byl jsem sám a neměl jsem nikoho vedle, kdo by mě podpořil. Všechno jsem si tam vydřel sám a čerpám z toho. Jeden z Rusů tady na šampionátu, Nikita Fedotov, tam taky právě je. Tak jsem mu před závodem říkal: Hodně štěstí, pojď, teď jim to ukážeme. Akorát se mu nepovedl druhý skok, takže se hodně propadl a nedostal se do finále.

Na závodech Red Bullu skáčete po soutěži z věže jako exhibici pro diváky s pláštěm Supermana. V Budapešti se na něj nakonec nedostalo?

Říkali jsme si, že bych ho skočil, jen kdyby bylo první místo.

Když nebyl Superman, chystáte jinou oslavu?

Ještě uvidím, zatím si jen tak užívám. Mám ale v lednici pár piv, které jsem si koupil hned první den, co jsem přijel, zatím jsem na ně ale neměl chuť. Soustředil jsem se hlavně na svou formu, věnoval jsem se jen svému tělu a nechtěl jsem se rozptylovat. Takže pivo přijde na řadu až teď.

Reklama