Článek
„Nejsem rozčarovaný ani zklamaný, naopak jsem hrdý na svůj tým a fotbal, který v Rusku předvedl. Na Maroko také. Na naše fanoušky, kteří přijeli do Ruska v takovém počtu, že jsem měl pocit, že nehrajeme v Moskvě, ale u nás v Casablance," tvrdil po prohře s Portugalskem devětačtyřicetiletý Francouz, že svým svěřencům nemůže nic vyčíst.
S Íránem sehráli na úvod šampionátu skutečně vyrovnanou partii. S Portugalskem rovněž, takže úřadující mistři Evropy s Ronaldem v čele se do posledních vteřin strachovali, aby vůbec vyhráli. Jen jedno Maročané nedokázali - dávat góly. Tedy, oni jeden dali, ale vlastní, který rozhodl v partii s Íránem o jejich prohře a posléze i vyřazení.
„A s Portugalskem zase situace před Ronaldovým gólem. Pusťte si zápas znovu a podívejte se na Pepeho, jak vyklízel Cristianovi prostor. A pak buďte upřímní a napište pravdu," obracel se trenér Maročanů na novináře. „Dál už mluvit nebudu, protože kdybych něco řekl, budu potrestán. A já už jsem potrestán tím, že jsme prohráli a na mistrovství končíme."
Pocit křivdy? Nebo snad dokonce spolčení fotbalového světa proti mužstvům z afrického kontinentu?
„To jsem neřekl a ani rozhodčího nekritizuji. Vyhrává se na hřišti a tam jsme zvítězit nedokázali," kroutil Renard odmítavě hlavou. „Problém je spíše v nedostatku respektu, který si africké týmy zatím nedokázaly získat. Jejich fotbalový vzestup nepokračuje kontinuálně, nejsou schopny zvládnout dvě tři kvalifikace po sobě, mít výsledky, a tudíž i respekt," rozebíral příčiny, proč čas černého kontinentu stále nepřichází, i když se o jeho éře už spoustu let mluví.
„Změní se to, uvidíte," tvrdí přesvědčivě muž, jemuž na černém kontinentu přezdívají Král Afriky. Trénuje tam totiž už deset let, vedl reprezentace Zambie i Pobřeží slonoviny, a s oběma celky vyhrál jako vůbec první kouč Africký pohár národů, působil v Angole a před dvěma lety se ujal Maroka.
„Na žebříčku FIFA jsme během jediného roku vystoupali z 81. místa o čtyřicet příček vzhůru. Po dvaceti letech jsme postoupili na mistrovství světa a v Rusku prokázali silného ducha a předvedli, že umíme hrát fotbal. Jen výsledky se nedostavily, ale ty také přijdou. A nejen v Maroku. Pouze v Jižní Americe je fotbal pro lidi stejnou vášní jako v Africe. Je na nás, kteří na tomhle kontinentu žijeme a pomáháme, abychom vášně využili, ale přitom ponechali místním hráčům jejich autentičnost," tváří se charismatický francouzský kouč jako vizionář, který vidí daleko dopředu a tam v reálných konturách spatřuje, jak některé z afrických mužstev nastupuje k finále mistrovství světa a vyhrává ho.
„Už Ghana nebyla na šampionátu v roce 2010 daleko, aby něco podobného dokázala," připomínal postup Ghany do čtvrtfinále šampionátu v Jižní Africe.
„Zatím existuje velký rozdíl mezi množstvím kvalitních hráčů, které tento kontinent produkuje pro světový fotbal, a úrovní reprezentačních celků jejich zemí. Ale to všechno je opravdu jen zatím. Až Afrika zase uspořádá mistrovství světa, a ona ho uspořádat musí, až se její týmy budou dostávat pravidelně do šampionátového čtvrtfinále, získá sebevědomí, a hlavně úctu a respekt ostatních. A pak přijde čas, kdy některé z afrických mužstev zvedne nad hlavu i Světový pohár," věří trenérský Král Afriky Hervé Renard, že s reprezentací Maroka bude tuto cestu ostatním prošlapávat.
A to přesto, že tentokrát se s ruským šampionátem loučil jako vůbec první.
