Článek
Oštěpařka Barbora Špotáková na Memoriálu Josefa Odložila v Praze na Julisce.
Oštěpařka Barbora Špotáková během pražského Memoriálu Josefa Odložila.
Oštěpařka Barbora Špotáková na Memoriálu Josefa Odložila.
Oštěpařka Barbora Špotáková během Memoriálu Josefa Odložila v Praze.
Oštěpařka Barbora Špotáková během Memoriálu Josefa Odložila v Praze na Julisce.
Oštěpařka Barbora Špotáková se rozbíhá ke svému pokusu na Memoriálu Josefa Odložila v Praze.
Oštěpařka Barbora Špotáková ovládla Memoriál Josefa Odložila. Její nejdelší pokus měřil 64,08 m.
Dva závody, dvě vítězství a spousta dlouhých hodů. Tak jste si návrat představovala?
V Římě jsem byla hodně vyklepaná, ale pak jsem viděla, že oštěp letí na 65 metrů. Tohle pořád nejsou ideální hody, přitom slušné dálky, proto si věřím hodně. V tréninku nehodím přes 55, proto je těžké odhadnout, kam hodím v závodě. Bála jsem se, aby mi zůstala závodní nálada i po mateřské. A nechybí mi. Dokonce si myslím, že závod potřebuju ještě víc. V tréninku se nevyhecuju.
Však bylo vidět, jak jste si závod v Římě užívala. Samý úsměv...
Já byla hrozně ráda, jak daleko to lítá. Nehodila jsem ideálně a 66 metrů. Kdo by se nesmál?
Už po čtyřech dnech přišel další závod na Julisce. Bylo pro vás důležité si potvrdit, zda tělo zvládne dva mítinky brzy po sobě?
Kupodivu nejlépe jsme se cítila v sobotu. Naštěstí jsem zdravá, tady nebylo zapotřebí házet tak daleko. Na Zlaté tretře to doufám bude lepší.
Na Odložilově memoriálu vám tedy k lepšímu výkonu chyběla větší konkurence?
Tady byla trochu povinnost vyhrát, i když Ukrajinka Hacková se v posledním hodu aspoň trochu vyhecovala. Můj výkon je solidní, časový pořad tu byl špatně vymyšlený. Začaly jsme se zpožděním, atmosféra trochu opadla a pak už to bylo trochu házení jako na tréninku.
V Římě vás rodina doprovázela, na Julisku jste partnera se synem vzít nechtěla?
Janeček je doma, touhle dobou už spí. Nechci ho moc tahat po závodech, ani na Tretře nebude. Doufám, že měl aspoň radost, když jsem mu zamávala.
Co je pro vás ze závodního pohledu jiné než před narozením syna Janka?
Teď už to mám docela zmáknuté. V závodění skoro není rozdíl, jiné je to v tréninku. Naplánovat si, kdy co budete dělat. Spánku je míň, musíte si naplánovat, kdy dotočit hodiny.
Kdy to zvládáte?
Většinou přes den společně s Janečkem.
Musí se tréninková skupina přizpůsobit vašim časovým možnostem?
To vůbec. Já právě trénuju úplně stejně jako před olympiádou. Nemám žádné úlevy.
Ani myšlení není jiné? Člověku se asi s narozením dítěte změní priority...
Já nikdy atletiku nebrala smrtelně vážně. Jiné je to snad v tom, že si říkám, kolik takových závodů ještě zažiju. Třeba kolikrát ještě budu na Diamantové lize v Římě. Neberu nic samozřejmě, nemusí se to opakovat.
Dává vám forma ze začátku sezóny naději, že by mohla opět padnout sedmdesátka?
Logicky bych na ni mohla mířit. Když jsem v prvním závodě hodila 66, tak bych ráda.
Přesto chcete s energií a závody v sezóně šetřit?
Rozhodně. Musím pořád přemýšlet, kde ušetřit energii.
