Asi jsem šťastnější trenér, Látala si pořádně vychutnám, smál se zaskakující kouč Sigmy Neček

Ano. Asi jsem ten šťastnější trenér. Doufám, že toto vítězství nám nalije do žil sebedůvěru. Nezdary, a hlavně v zápasech, které jsme ztráceli častokrát až v závěru, nás neskutečně srážely. Snažili jsme se hráčům vštěpovat, ať to z hlav vypustí, ale to se moc nedařilo. Snad to špatné už máme za sebou a teď půjdeme nahoru.

První poločas nebyl z naší strany špatný. Zaslouženě jsme vedli, ale pak jsme bohužel nepřidali pojistku v podobě druhého gólu a po přestávce se projevilo, o čem jsem hovořil. V jednoduchých situacích, které jsme měli dohrát, nám utíkali míče, nebo jsme to vyřešili scestně. To je to, co nás dlouhodobě trápí, proč se pak třepeme. V tom musíme moc přidat.

V roli asistenta je člověk schovaný, bez nervů. Na lavičce je to strašně náročné. Hlasivky mi chvílemi přeskakovaly. Trpěl jsem, a to i za Radka. Nevím ani, kde seděl. Hlídal ho prý delegát. Naposledy jsme spolu byli v kabině před utkáním. A složitější to pro mě bylo i proto, že s trenérem Liberce Pavlem Hoftychem jsme trénovali ve Zlíně a jsme velcí kamarádi.

Určitě. Vychutnám si ho. Už mi přišlo pár peprných esemesek, ať to položí a jde mi dělat asistenta. S radostí mu je ukáži, ale tak to samozřejmě nebude.

Ne. Žádná nebude. Já si ale dám s manželkou skleničku červeného vína s kolou, byť mě za to na jižní Moravě všichni kritizují a odsuzují.