Důvěra v Guľu? V Plzni jsem zažil vůči trenérům až nelítostný přístup, přiznává kouč

Neznám způsob jeho práce. Pouze střípek z ní, což jsou mediální výstupy. Jsou hodně specifické a zajímavé. Znám však výsledek práce. A ten je nejhorší za posledních čtrnáct let. Při porovnání s nakládáním s trenéry v minulosti, vyjma Pavla Vrby, je tohle něco nepředstavitelného. U hráčů-cizinců je to nastavené tak, že musejí být lepší než domácí fotbalisté. Stejné by mělo platit i u trenérů. Napadá mě paralela, hypotetická, se Slovanem Bratislava.

Slovan je klub s obrovskými ambicemi, jako v tuzemsku Viktoria. Představte si, že Slovan angažuje českého kouče, má hrát o titul, ale po čtrnácti kolech je devátý. S patnáctibodovou ztrátou na lídra. Jak by to dopadlo na Slovensku? V Plzni jsem zažil vůči trenérům až nelítostný přístup, se kterým jsem nesouhlasil. I teď přeju trenéru Guľovi, aby mohl dál pokračovat. Ale jde o pozoruhodnou změnu. Nějaký důvod k ní být musí.

První, co mě napadá, jsou peníze. Sázka na nynější projekt byla zřejmě nákladná, stejně nákladná by byla i případná rozlučka a příchod nového trenéra. Po dvou neúčastech v pohárové Evropě v řadě nemusí být finanční situace klubu komfortní, management si začíná víc vážit peněz. Druhé, co mě napadá, je, že na trhu není dostupný trenér, který by splňoval požadavky Plzně.

Argumentace Adriana Guľy je nezaměnitelná, originální. Vedení klubu mohl přesvědčit, že zase bude líp. Zřejmě vypracoval analýzu, kterou obhájil. Je schopný rétorik. Zastavím se ještě u jedné věci. Spekuluje se, že jedním z argumentů, proč zůstal, je, že má zastání u hráčů. Pro sebe si říkám, že tohle snad ne. Nechci věřit, že by tohle byl jeden ze zásadních argumentů.

To je otázka spíš pro ty, kteří jsou přímo u zdroje. Je jisté, že impuls v podobě nového kouče je sám o sobě spouštěčem k probuzení mužstva. Guľa přinesl novou metodiku, jiné tréninky, jinou rétoriku. Tento oživující prvek nepochybně nastal. Ale jak to v životě chodí, přijdou všední dny. Přijít a nastartovat tým se často daří. Ale udržet nastavenou úroveň je věc jiná. Něco se tam zvrtlo. Jestli hráči propadli uspokojení, nevím.

Tvrdím, že mužstvo je typologicky málo odolné proti fyzicky našlapanému, agresivnímu soupeři. Přijde mi, že hráči Plzně někdy nestíhají, když proti nim nastoupí velmi dobře trénovaný soupeř. Například druhý poločas v Jablonci, který Viktorku zadupal zvýšenou agresivitou. Uprostřed zálohy má Plzeň šikovné hráče, ale já tvrdím, že tam chybí válečníci. Dva, tři. Adrian vypadá slušně, bylo by dobře, kdyby bouchnul do stolu a z těchto panenek dostat maximum. Někdy je tohle potřeba.

Jsou malí, takoví tanečníci. I Afričani na křídlech. Když mají prostor, tančí, pokud ne, skončí za lajnou. A co bylo na podzim nečekané, bylo velké procento chyb v zadních řadách. Nedůslednost při vykrývání prostorů, výstupy, nedohrávání akcí v šestnáctce. Defenzíva Viktorky se mi vůbec nelíbí. Nechápu.

Také. Když jste v průšvihu, všechno se nabaluje. Znovu se vrátím k záloze. Ve spoustě klubů Premier League tam hrají vysocí, siloví hráči. Našlapaní koně. Například Souček nebo Pogba. Není to na pohled tak hezké, ale vyhrávají souboje. Je tam efekt, účelnost. Plzeň je sice pořád líbivá, ale efekt tam není. Nabízí se personální revoluce, jenže na ní nejsou prostředky. Hráče, kteří by hru zvedli, neseženete. Stojí spoustu peněz.

Adrian si obhájil svoji cestu, teď musí z kluků vyždímat víc. Oni si jistě uvědomují, v čem zaostávají, aby se mohli přiblížit svým možnostem. Jenže nabušenost, když ji v sobě nemáte, neprodáte.