Článek
Vedení Pražanů v létě vědělo, koho kupuje. Že bere trenéra, který toho za sebou na střídačce moc nemá, a navíc si musí zvyknout na tlak ve Spartě. Osobně si myslím, že by teď Pateru měnit neměli a hodně by mě překvapilo, kdyby k tomu během reprezentační pauzy přistoupili.
Probrat by se totiž především potřebovali hráči se slavnými jmény na zádech. Tím by se mělo začít. Aby Spartu táhli čtyři hráči a zbytek na ně koukal zpovzdálí? To nemůže fungovat! Jak můžou být bratři Thorellové v tolik záporných číslech? Jak může mít Dominik Simon minus sedm? Vždyť oni by měli Spartu táhnout! Je tomu přesně naopak, oni vůbec nehrajou!
Ono totiž to jméno na dresu hokej nehraje. Vždycky ho hrál dotyčný člověk uvnitř, který do toho musí dát maximum. A pokud si ti kluci chtějí zasloužit stotisícové platy, měli by hodně přidat. Sparta vede ve statistikách návštěvnosti, tlak od fanoušků bude sílit, ale měli by pokřikovat především na hráče, ne na trenéra.
Hráči už by se opravdu měli probrat a začít od píky, protože Sparta si se svým jménem nezaslouží desáté místo. Vyvrcholením všeho bylo, když v neděli proti Olomouci sleduje sedm a půl tisíc přítomných diváků emoční projev brankáře Kováře, který to nevydrží, zahodí po vystřídání helmu a odejde do kabiny, když vidí, jak mužstvo nefunguje.
To všechno mi dává signál, že na Spartě není něco v pořádku. A že nejjednodušší to je svést na Pateru s Martincem a Hlinkou. Jenže svádět to jenom na tři trenéry není nejlepší cesta.
Naprosto jasně nefunguje defenziva. Jsem překvapený, jak s takovou obranou může Sparta dostávat tolik laciných gólů. Jenže zase se vracím k tomu, že jména samotná nic neznamenají.
Ani v útoku to není o moc lepší. Takoví cizinci, kteří podávají výkony jako Erik a Gustaf Thorellové, jsou k ničemu. Od Švédů ve Spartě bych očekával, že budou vidět, když se láme zápas. A to nejen tak, že dají gól nebo nahrávku, ale i s jakou rychlostí bruslí, jak se snaží prosadit. Tohle tam ale vůbec není.
Podívejte se na Kriegera s Muellerem ve Vítkovicích. Odehrají dva skvělé zápasy, pak se k nim přidá Lakatoš a najednou se všechno vzájemně doplňuje. Ve Spartě tohle neexistuje. Tam nosí hráči jen jméno a uvnitř dresu nikdo není.
Sparta se musí dát dohromady jako tým, aby začala vítězit. Vyvíjený tlak musí být mnohem větší, to znamená daleko rychlejší a důraznější hokej, kdy lajny budou chodit rychle za sebou na led, aby tlačily na soupeře a donutily ho k chybám.
Hokejisté Sparty Praha zleva: Michal Řepík, Michal Kempný, Vladimír Sobotka a Roman Horák
Jenže když k permanentnímu tlaku nedochází, soupeř se oklepe a pak udeří úplně stejně jako Olomouc. Ta se ve druhé půlce nedělního zápasu vzpamatovala a dokázalo z 0:2 otočit na 5:2. A najednou všichni sparťani koukají, jak je to vlastně možné.
Sparta se pořád drží toho sparťanství z řeckých bájích vyprávějících o hrdinných bojích. Jenže tam se hrdinně bojovalo po celou dobou bitvy a ne pouze 20 nebo 30 minut. Sparta musí začít agresivní hrou, kdy soupeře přestřílí a dostane ho pod tlak. Toho teď není soustavně po celý zápas schopná.
Milan Antoš
Milan Antoš je bývalý hokejový útočník, dnes spolukomentátor ČT. Dvanáct sezon hrál českou extraligu, nastupoval za Slavii, Plzeň, Jihlavu a Ústí nad Labem. S Pražany získal v roce 2003 titul a o rok později stříbro, se Západočechy vybojoval v roce 2000 bronz.
