Vítkovicím jsem postup přál, série s nimi je skvělá pro nás i pro lidi, říká třinecký útočník Svačina

Oba zápasy byly hodně urputné. Je to boj, jaký jste čekali?

Je to fyzicky strašně náročný hokej. Není tam kus ledu, kde by bylo trošku volno. Okamžitě k nám přistupují. Jak se my snažíme být všude nakrátko, tak úplně stejně hrají i oni. Bojuje se o každý metr ledu a rozhodují jeden dva góly. Zatím to tam nepadá, ale zaplať pánbůh, že to je 2:0. Myslím, že zaslouženě. Bůh existuje, protože ten gól, jaký jsme dostali po tom odrazu z rohu mohl sérii dost ovlivnit, ale nestalo se. Za mě zasloužené dvě výhry.

Co s vámi udělalo kuriózní vyrovnání, před nímž se puk nahozený po mantinelu odrazil před bránu, v níž ale Kacetl už nebyl, protože si pro něj jel k zadnímu mantinelu?

Nesmí to s námi udělat nic. I takové góly padají. Něco bylo asi na plexiskle. Věděli jsme, že do nich bušíme, jen se bránili. Tak jsme si řekli, že nepolevíme a budeme pokračovat v tom, jak hrajeme. Že se to přikloní na naši stranu a rozhodující gól dáme my.

Je to i o vaší trpělivosti? Že si umíte počkat na šanci, přesilovku?

Je to tak. Rozhodčí to pouštějí, nechávají nás hrát. Je to i o trpělivosti. Do brány jsme se tlačili hodně, ale musíme být trpěliví. Nezbláznit se, mít třetího hráče nahoře, ať nás to pak nemrzí, že bezhlavě útočíme, Vítky ujedou a dají gól. Pak by to zavřely ještě více. Trpělivost je hodně důležitá.

Je pro vás brankář Aleš Stezka velkou překážkou?

Pochytal toho hodně. Chytá skvěle celou sezonu a i teď v play off to ukazuje. Je to pokorný, pracovitý kluk. Přeju mu, ať mu to jde. V sérii by ale mohl trošku polevit (smích). Chytá zatím parádně, o to víc mu to musíme znepříjemnit a rvát se do brankoviště. I když přes mě uvidí asi i tak, tak tam taky musím chodit.

Z Vítkovic ho znáte, kde má slabinu?

Znám ho jak z tréninků, tak ze zápasů dost. Ale tak stejně zná on mě. Nevím, zda je to spíš výhoda nebo nevýhoda. Ale tahle série není mezi mnou a Alešem, ale mezi Vítkovicemi a Třincem. Je jedno, kdo góly dá. Je to o jednom dvou gólech, je to boj. Musí se to lidem z Ostravy i fandům v Třinci líbit.

Jaké to je hrát proti týmu, kde jste začínal sezonu?

Když hráli kluci proti Olomouci, tak jsem přál postup jim. No, a když bylo jasné, že půjdou na nás, tak jsme si doma se ženou plácli. Je to super pro kraj, pro lidi, přijdou plné stadiony tady i v Ostravě. I pro nás je to lepší, nemusíme cestovat někam do Čech. Ušetříme spoustu času, mnohem lépe zregenerujeme, než abychom trávili hodiny v autobuse.

První gól druhého zápasu jste dali v přesilovce po slušivé kombinaci. Takhle to máte namalované?

Nemůžu odkrývat karty, co je a není signál. Sešlo se tam ale hodně věcí. Miloš Roman vyhrál buly Kundrcovi (Tomáši Kundrátkovi) na hokejku, on to z jedničky posouval na mně a mi to naštěstí nepřeskočilo hokejku. Z jedničky jsem to posouval na Nesyho (Andreje Nestrašila), který to nějak dostal pod beton. Mohlo to skončit hned na Kalouskovi (Kalusovi), kterému to prošlo těsně pod nohou. O tom je hokej, musí se věřit, že nahrávka projde. Prošla a byl z toho gól.