Útočit ze zadních pozic mě baví, nestěžuje si Macík. Jeho parťák si musel přivolat vrtulník

Posádka Martina Macíka, zocelená dosavadním vývojem Dakaru, se chystá v druhé polovině Dakaru zabojovat a pokusí se dosáhnout na co nejlepší výsledky.

Jejich Karel, žluté iveco s číslem 503, během sobotního dne volna prochází kompletním servisem a v neděli bude do 7. etapy připraven v nejlepší formě.

Zkušený pilot také během soboty exkluzivně odpověděl na otázky Sport.cz.

Po loňském parádním ročníku se vám letos od začátku lepí smůla na paty. Jak frustrující je pořád do poslední chvíle něco opravovat a pak útočit ze zadních pozic?

Odpovím odzadu... Útočit ze zadních pozic je pro mě vždy příjemné. Mám s kým bojovat, mám koho předjíždět, a tak nějak si užívám celou jízdu. Bohužel to znamená, že den předtím jsme museli dopadnout špatně nebo měli nějaký technický problém. Nebo také smůlu, která nás provází od začátku celého Dakaru. Nechci se ale vymlouvat, takový Dakar je, to se může stát. Nikdy nic vám neodpustí. Jeden den, jeden Dakar, se vám daří, druhý den, druhý Dakar, se nedaří. Je to případ i letošního ročníku. Máme před sebou ovšem ještě celou druhou polovinu, stát se může cokoliv a my budeme bojovat až do samotného konce.

Alespoň máte spoustu dalších zážitků do vašeho pořadu Posedlí Dakarem... Které z letošních příhod u vás zatím dominují?

Příhod z první půlky máme tak strašně moc, až je mi to blbé... Mluvíme o tom, Posedlí Dakarem budou na osmi místech po celé republice. Feri už si píše deníček, protože nechceme na nic zapomenout. Mé nejoblíbenější jsou krizovky v kabině, které jsme měli. Víme, proč se staly, debaty kolem nich jsou vždy vtipné. Jde také o srandu, kterou si děláme z ostatních posádek, a taky sami ze sebe. O to nám půjde, přenést Dakar trochu jinam.

Jaké jsou vzhledem k aktuálnímu pořadí cíle posádky pro druhou polovinu Dakaru? Třeba nějaký etapový triumf...?

Cíle jsou jasné, chceme dojet do cíle a zdraví. Vím, že je to klišé. Ale poté, co se už stalo v tomto ročníku, a co jsme viděli u Martina Šoltyse, tak je opravdu třeba nad tím i přemýšlet. Neznamená to, že pojedeme pomaleji. Ne, budeme pořád šlapat naplno. A pokud technika dovolí, budeme bojovat o nejlepší pozice v etapových umístěních, a také doufám, že se dostaneme zpátky do top desítky. Nicméně je to pořád Dakar, stát se může cokoliv. Takže i vy čekejte cokoliv. Ale pevně věřím, že to jako tým i jako posádka dokážeme a do desítky se dostaneme.

Martin Šoltys, druhý pilot týmu Big Shock! Racing, po první polovině Dakaru končí svou statečnou cestu závodem. Dvě poslední nedokončené etapy a bolest zad mu nedovolují pokračovat. Také on během dne volna odpověděl na redakční otázky.

Jak jste prožíval karambol, který vás z Dakaru vyřadil, co všechno se vlastně na trati stalo?

Z pátečního karambolu jsem byl smutný, mrzelo mě to. V tu chvíli jsem věděl, že nás zase čeká několik hodin opravování. Na začátku jsme se do toho snažili jít naplno, mysleli jsme, že auto opravíme. Ale bohužel mě asi po půl hodině začala bolet záda. A věděl jsem, že to asi nedám. Že budu muset odpočívat a nechat to na klucích. Pak se mi udělalo špatně, přestával jsem cítit nohy. Takže jsme po dohodě s posádkou zmáčkli červené tlačítko a zavolali vrtulník.

Aspoň jste se tedy proletěl vrtulníkem na vyšetření do nemocnice... Jak proběhlo a jak se teď cítíte?

Proletěl jsem se dokonce dvěma vrtulníky, protože jeden mě odvezl do poloviny trasy, kde bylo další rozbité auto a kde měl kopilot něco s rukou. Takže jsem přestoupil do další helikoptéry, kde už seděl. A ta nás dovezla do bivaku. Tam jsem šel na rentgen. Lékaři si nebyli jistí. Takže chtěli, abych ještě zajel do města do nemocnice na CT vyšetření.

Jaký bude váš nejbližší program, odletíte co nejrychleji domů, nebo počkáte na celý tým a konec rallye?

Na dnešek už mám koupenou letenku domů. Měl bych být zítra někdy po obědě v Čechách na letišti. Nebudu čekat na odjezd celého týmu, protože bych se tu týden trápil. Mrzelo by mě, že tu ležím a nemůžu závodit dál. Bude to tak lepší, doma si víc odpočinu a dám záda dohromady.