Článek
„Poprvé v životě jsem střílela v aréně, kde bylo tolik fanoušků, televizní kamery a fotoreportéři. Jinak jsem zvyklá, že lukostřelba je poměrně tichý sport, kde je pár lidí, které všechny znám,“ přiznala Barbora Horáčková. „Navíc závod probíhal hrozně rychle. Ve třiceti sekundách založit šíp, zamířit, vystřelit. Všechno v presu. Dalo mi hodně práce se koncentrovat, navíc v pro mne bouřlivém prostředí. Nebyla šance odložit a počkat. Věděla jsem, že to při některých výstřelech není ono, ale bála jsem se sundat, aby se mi nestalo, že nestihnu vystřelit a budu mít nulu. Raději jsem brala body, i když jich bylo jen sedm,“ dodala.
„Závod není záležitostí fyzickou, ale psychickou. S Ukrajinkou, která měla o dvacet bodů vyšší nástřel a je o dvacet míst v žebříčku výš než já, jsem držela krok. Z rekordu v eliminaci mám radost, ale na druhou stranu mě mrzí, že nejdu dál. Chyběly dva body. Věřím ale, že tento výsledek bude stačit na slušné umístění, když už jsem nepostoupila. Jestli jsem si polepšila oproti kvalifikaci a postavení v žebříčku, budu ráda. V každém případě je účast na olympiádě mým sportovním vrcholem a velkým zážitkem,“ zdůraznila. O ceně luku a šípů nechtěla hovořit. Luk stojí desetitisíce a šípy tisíce korun. Do Pekingu si vzala tři sady šípů, jednu úplně novou.
Barbora Horáčková střílí od raného mládí a v reprezentaci je pátým rokem. Normálně pracuje jako referentka na Krajském úřadu v Plzni. „Vzala jsem si neplacené volno. Zaměstnavatel mi vyšel vstříc. Dovolenou budu mít po olympiádě, kdy chci jet s dcerami, které mají deset a půl a sedm roků, na kolo na Třeboňsko. Jinak musím zastat normální domácí práce, úkoly s dcerami a odpoledne jít trénovat. Připravuji jednak mladé lukostřelce, ale také invalidní u nás ve Zbůchu, a pak trénuji sama. Mám přesný časový plán, jinak by se to nedalo zvládnout,“ dodala jedna z mála vysloveně amatérských závodnic ve startovním poli.
