Článek
„Nic jsem neviděl, v tomhle jsem v životě nejel,“ kroutil hlavou rodák ze Zlína. Zejména při první kvalifikační jízdě bičovaly sjezdovku provazy deště, diváci viděli z mlhy se vynořující snowboardisty až těsně před cílem. „K tomu ten sníh, který je nevyzpytatelný. Má tvrdý podklad, ale navrchu je asi pěticentimetrová břečka, tahá za prkno a člověk neví, kam to pojede,“ vykládal Šindelář.
Sám také hned v první vyjel z trati a spadl, nadějím na postup z kvalifikace byl konec. „Jel jsem kratší trasu, možná jsem si mohl nechat větší rezervu,“ přemítal snowboardista, kterého trénuje jeho manželka Jana. „Ona je jedna z mála, kdo dokáže dobře vidět a popsat, co člověk udělá za chybu,“ pochvaluje si. Takže mu za chybu v první jízdě vyčinila? „To ne, bylo to buď, anebo. Nechtěl jsem jet na jistotu, abych skončil pětadvacátý. Chtěl jsem zajet do šestnáctky, tak jsem riskoval,“ vykládal hlavní profesí architekt.
„Máme se ženou firmu, děláme rodinné domy, ekologické stavby, interiéry,“ líčí Šindelář. Značnou část výdělku pak investuje do svého ježdění. Vydrží až do další olympiády? „Těžko říct, čekáme druhé dítě, takže bude časově náročné to všechno skloubit i s tréninkem,“ tuší.
