Článek
Filip Nepejchal je označovaný za vycházející střeleckou hvězdu budoucnosti.
Filip Nepejchal je označovaný za vycházející střeleckou hvězdu budoucnosti.
Filip Nepejchal je označovaný za vycházející střeleckou hvězdu budoucnosti.
Filip Nepejchal je označovaný za vycházející střeleckou hvězdu budoucnosti.
Filip Nepejchal je označovaný za vycházející střeleckou hvězdu budoucnosti.
Filip Nepejchal je označovaný za vycházející střeleckou hvězdu budoucnosti.
Jak jste k ní přišel?
Před pěti týdny jsme jeli na soustředění na kole, v plánu bylo asi 80 kilometrů. Po 30 jsem spadl, kolo na mě a zabodlo se mi do achilovky pedálem. V tu chvíli jsem si to neuvědomil, ale pak se zjistilo, že mám naštípnutou achilovku a musím mít klid. Dostal jsem ortézu a musím čekat, až se noha zahojí. Za necelé dva týdny jdu k doktorovi a ten mi řekne, co dál.
Dají se s tímto zraněním trénovat aspoň některé střelecké polohy?
Možná se dá vleže, ale přece jen mám neschopenku, tak si maximálně zastřílím, když mám vycházku. Je pravda, že je to dlouhé, už bych si zastřílel…
Střelec Filip Nepejchal.
Na druhou stranu, když už mělo zranění přijít, letos mrzí asi nejméně. Kdyby byla olympiáda v původním termínu, litoval byste určitě víc.
To by asi nebylo ideální. Popravdě jsem odklad už trošku čekal, když se koronavirus šířil Evropou. Tak jsem se s tím smířil velice rychle.
Vy už jste jednu olympiádu zažil. V Riu vám bylo čerstvých sedmnáct, byl jste druhý nejmladší člen výpravy. Je velká výhoda, že už jste si sportovní svátek osahal?
Doufám, že to v Tokiu bude lepší než posledně (nejvýše byl 21.). Rozhodně výhoda je, že jsem tam byl, okouknete si to, moc vás už nepřekvapí…
I v Tokiu už jste byl? Je důležité si pro vás zkusit střelnici před velkým závodem?
Nebyl. Měli jsme tam v plánu přípravný závod, ale byl zrušen, ani nemám informaci, jestli byl na někdy přesunut. Je dobré si střelnici vyzkoušet, minimálně kvůli větru, který tam může být, hlavně v přímořských městech. Ale dost lidí říká, a já tomu také věřím, že ten střelecký výkon je pořád stejný, mění se jen prostředí kolem vás.
Jak dlouho jste nemohli střílet během nejpřísnějších opatření kvůli koronaviru?
Přes měsíc. Mohli jsme jen doma sušit, což je míření na terč a cvakání. Fyzička u toho musela být, rád jezdím na kole, posiloval jsem. Ale tak dlouhou pauzu od střelby jsem nikdy neměl.
Kvůli zranění jste teď přišel o nějaké závody?
Maximálně lokální tady v Česku. Další závody jsou v nedohlednu, naposledy nám zrušili mistrovství Evropy v malorážce, takže tam dlouho nic nebude.
Působíte jako flegmatik, kterého jen tak něco nerozhodí. Pozornost asi nevyhledáváte.
Jsem rád, když mám svůj klid, zabydlím se v rohu místnosti a nikdo mě neotravuje. (úsměv)
Jak se bydlí přímo v areálu střelnice? Nevadí vám, když máte střelbu pořád na očích?
Bydlím tu dva roky, kdy jsem se sem přestěhoval z Kolína. Aspoň mám rychlou cestu do práce… A tady není problém občas vyrazit na procházku.
Ale když si otevřete okno a chcete třeba přečíst knížku, moc klidu nemáte.
Mně už za ty roky, co střílím, ty rány nevadí. To máte jako byste bydlel vedle kostela a zvonilo vám to tam každou hodinu. (úsměv)
Máte v pokoji vystavené medaile včetně tří zlatých z juniorského mistrovství Evropy, stříbra mezi seniory či Zlatý terč pro nejlepšího střelce světa v libovolné malorážce?
Medaile mám na věšáku, protože ho nepoužívám a všechno mám na ramínkách. Ani plaketu za Zlatý terč moc nevystavuju. Samozřejmě je to pocta, ale pro mě jsou důležitější medaile.
Když máte teď nedobrovolně víc volna, kam nejčastěji zamíříte? Létat s drony?
Buď koukám na pokoji na filmy a seriály na Netflixu, nebo ty drony. Měl jsem je jako maturitní práci. Sám jsem si ji vymyslel a zapsal, takže první dron byl k maturitě.
Dostal jste jedničku?
Dostal jsem dvojku, protože jsem nesplnil zadání. Dohodl jsem si, že dron naprogramuju, ale úplně to nešlo, protože člověk už k tomu dostal nějaký software, kde se jen nastaví nějaké proměnné, takže jsem to celé neprogramoval.
Kolik teď máte dronů?
Momentálně lítám se třema. Ale kdybych chtěl, díly mám ještě na další tři.
Na dronu máte kameru, která přenáší obraz do brýlí na vašich očích. Jak nákladná je výroba takového zařízení?
Záleží, s čím to porovnáváte. Kdybych jezdil třeba motokáry, stojí to víc. Některé součástky vyjdou na pár korun, některé i na desetitisíce.
Kam si drony berete? Regule na jejich používání jsou přísné.
Radši je používám jen tady. Kdyby mi spadl někde, kde to neznám, bál bych se, že o něj přijdu. A třeba ve městě, kolem budov a lidí se samozřejmě lítat nesmí. Navíc musíme jít vždycky ve dvou, je třeba mít i spottera, tedy člověka, který kouká, jestli někdo nejde. Dron doletí daleko, ale spotter s ním pořád musí udržovat oční kontakt.
Co vás na tom baví nejvíc? Dají se drony využít i v tréninku?
To asi ne, je to spíš koníček. Jsou různé styly létání, buď závodní, kde se lítá brankami, nebo freestyle, kde se dají dělat i různé triky kolem překážek. To mě baví víc, i v tom by se dalo soutěžit, ale to mě zase tolik netáhne, stačí mi střelba.
Jako absolvent elektrotechnické průmyslovky si dovedete v bytě udělat i příslušné opravy, když je třeba?
Tak tady jsou na to nějaké regule. (úsměv) Základní věci zvládám, ale nemyslím, že bych se tím někdy živil.
Pokračovat na vysoké škole už jste nechtěl?
Zkoušel jsem to, ale když jsem během prvního semestru zjistil, že to je celé opakování dvou ročníků, které jsem nesnášel, tak jsem skončil. Zadali nám obvody, co jsme měli vypočítat. Já znal vzorce, ale nevěděl jsem, kde začít a nemohl se do toho dostat. Kdybych šel na vysokou znova, tak asi v jiném oboru. Lákala by mě angličtina. Už teď koukám na všechna média včetně Netflixu v angličtině, ale chtěl bych se ještě zlepšit.
