Hlavní obsah

Horolezecký důchod není na pořadu dne. Jaroš míří za Korunou světa

Praha

Jednapadesátiletý Radek Jaroš v neděli oslavil roční výročí od úspěšného završení elitní sbírky všech osmitisícovek na planetě – Koruny Himálaje. Jako teprve patnáctý člověk na světě dokázal bez použití kyslíku vystoupit na všech čtrnáct hor, jejichž vrcholy leží v tzv. zóně smrti. Jak s odstupem na dlouholeté dobrodružství vzpomíná? A jaké má další plány?

Foto: archiv Radka Jaroše

Snímek Radka Jaroše na Kančendženze se stal ústředním motivem plakátu k filmu Cesta vzhůru.

Článek
Fotogalerie

Trailer k filmu Cesta vzhůru

Už je to rok, co jste výstupem na K2 uzavřel Korunu Himálaje. Jste ještě horolezec, nebo bývalý horolezec?

Kdybych to bral podle svého pobytu na horách nebo na skalách, tak jsem bývalý horolezec. Lézt už totiž tři čtvrtě roku nemůžu. Loni o Vánocích jsem si na prkně v Alpách natrhl vazy v rameni. A když jsem to asi před měsícem doléčil, tak jsem si šel zahrát hokej, při prvních dvou útocích na to rameno dvakrát spadl a ráno nezvedl ruku. Musím jít na magnetickou rezonanci, protože to v určitých pozicích pořád bolí.

Do horolezeckého důchodu se tedy nechystáte...

Nechystám. Od hor jsem si dal teď chvíli oddych, ale vlastně jsem už oficiálně zahájil další projekt, Korunu světa (sbírka nejvyšších vrcholů všech kontinentů – pozn. red.). Prakticky ho ale odstartuju příští rok.

Máte už jasno, kdy a na jaké hory se vydáte? A počítá se váš výstup na Everest z roku 1998?

Everest se počítá, ale je možné, že bych se na něj vydal ještě jednou. Kdysi jsme se bavili o severní stěně, to by byla hezká tečka. Ale nemusím tam. O průběhu projektu konkrétní představu nemám, příští rok ale asi začnu Elbrusem. Mám v plánu pojmout to trochu dobrodružněji, dojet na Kavkaz autem, vzít tam kola...

V jakém časovém horizontu byste Korunu světa mohl zvládnout?

Myslím, že bych to rozložil do dvou, do tří let. Žádné časové limity ale nemám.

Radek Jaroš
Narodil se 29. dubna 1964 v Novém Městě na Moravě. Je rozvedený, má dceru Andreu a syna Ondřeje. S lezením začal jako 18letý na skalách Českomoravské vrchoviny. V roce 1998 vylezl na svou první osmitisícovku a hned na tu nejvyšší, Mount Everest. V roce 2012 mu při výpravě na Annapúrnu omrzly nohy a poté podstoupil sedm operací, při nichž mu lékaři amputovali jedenáct článků z omrzlých prstů na obou nohách. Je autorem knih Dobývání nebe, Hory shora, Hory, má panenko a Hory shora 2, z nichž poslední dvě napsal s dcerou Andreou. Natočil také řadu dokumentů.

Zkompletovat Korunu Himálaje vám trvalo šestnáct let. Rozležela se ve vás všechna ta dobrodružství za poslední rok?

Ono je to vlastně dvacet let, když to vezmu od prvního neúspěšného pokusu na Everest v roce 1994. A je to takové... Pere se to se mnou. Dosáhl jsem něčeho v tom, co dělám rád a baví mě to. Koruna Himálaje zpočátku vůbec nebyl cíl. Takže mi přijde, že je to úplně normální. Když si to ale člověk otočí a řekne si, že těch lidí na všech osmitisícovkách bylo bez kyslíku skutečně jen patnáct, tak to asi úplně normální není.

Berete tuhle kapitolu za ukončenou?

Vracím se k tomu neustále, ať chci nebo nechci. Všechno, co teď dělám, se kolem Koruny točí. Mám přednášky, dodělával se film, píšu knihu. Je to pořád otevřené.

Srovnaly se vám všechny „osmičky" do nějakého žebříčku? Která by v takovém pořadí byla na prvním místě a která na posledním?

Takový žebříček nejde udělat. Každá expedice, každý vrchol znamená určitou cestu. A každá z těch cest vás nějak poznamená. Musela se zvládnout spousta nepříjemností, náročných situací po fyzické i psychické stránce. Ani to ale nutně neznamená špatné vzpomínky. Nikdy to není ani černý, ani bílý.

Z těch, kdo Korunu zatím získali, jste nejstarší. Jak tenhle fakt vnímáte?

Těší mě, že jsem to dokázal v takovém věku a fazóně. Kluci, kteří byli na K2 se mnou, mlaďoši, nestíhali.

Závěrečnému výstupu na K2 předcházely dva roky zdravotních potíží po expedici na Annapúrnu, po níž jste přišel o řadu prstů na nohách. Napadlo vás v té době, že byste Korunu nemusel zkompletovat?

Je to zvláštní, ale mě vlastně nikdy nenapadlo, že bych na K2 nejel. Nikdy jsem o tom nepochyboval. Je pravda, že jsem se tím nezaobíral, neřešil jsem to. To je jako s tím, kdo si pořád stěžuje a volá: „Bože, proč mi všechno tohle děláš?" A shora se ozve: „Hele, já ti ani nevím, ale tak trošku mě sereš." Já si myslím, že neseru, nebo aspoň doufám.

Souhlasíte s tím, že dobrý horolezec je starý horolezec?

Něco na tom je, když se dožil nějakého věku a všechno v horách přežil. Jenže když jsme jeli na poslední expedici, tak jsme našli pomník Číňana, který jel na svou čtrnáctou osmitisícovku a během přístupu k hoře ho zabil padající balvan...

Je něco vyššího za tím, co vám velí pokračovat?

Říkám, že žiju svůj sen. Samozřejmě se o něj musím přičiňovat, samo se to dopředu nepostrčí. Mě ale nabíjí podpora od lidí. Potkal jsem třeba jednu maminku, která byla s ročním miminem na operaci, když jsme byli na K2. A říkala mi, že to naše snažení pro ni bylo oporou. O českém národu se říká, že úspěch nepřeje. Když vám to ale lidé přejí a je to pro ně motivace, tak to je fantastické. Víte, že to neděláte jen pro sebe.

Mrzí vás něco z těch posledních dvaceti let v horách?

Vždycky jsem záviděl sportovcům, když jim na stupních vítězů hraje hymna, oni stojí nejvýš, celý stadión jim tleská nebo stojí s nimi a zpívá. Já byl úplně nejvýš, kam až to šlo, a bylo tam ticho.

Vrcholy Koruny světa
AFRIKA
Kilimandžáro 5895 m
ANTARKTIDA
Vinson Massif 4892 m
AUSTRÁLIE A OCEÁNIE
Mt. Kosciuszko 2228 m/Carstensz Pyramid 4884 m
ASIE
Mount Everest 8848 m
EVROPA
Elbrus 5642 m
SEVERNÍ AMERIKA
Mount McKinley 6194 m
JIŽNÍ AMERIKA
Aconcagua 6962 m

Reklama