Článek
Kromě zmíněných klubů Slavie a Teplic jste hrál ligu dlouho i za Viktorii Žižkov, rok za Příbram a tři sezony za České Budějovice. Poznal jste spoustu trenérů. Kdo vás nejvíc ovlivnil?
Z každého trenéra jsem si vzal něco. Tvrdím, že člověk má zůstat svůj a má jít svou cestou. Získávat zkušenosti a nabalovat na ně další poznatky. Nemám rád, když někdo začne dělat něco o 360 stupňů jinak, než byl zvyklý.
Na která angažmá nejraději vzpomínáte?
Odmalička jsem byl slávistou, a to mi zůstalo. Kdekoliv jsem ale působil, chtěl jsem odvést co nejlepší práci. Každý klub, v němž jsem zrovna hrál, byl pro mě v té době srdcovou záležitostí. To mi v současném fotbale trošku chybí.
Jak na vás působí druhá liga?
Už z dřívějška mám druhou ligu zafixovanou, že je to víc o bojovnosti, než o fotbale. S tím se musí celky smířit. Ale některé zápasy mají parametry, že když se k nasazení přidají i fotbalové prvky, mohou z toho takříkajíc vylézt dobré výkony. Ale mrzí mě, že na druhou ligu chodí pár lidí.
Co už jste pochytil z trenérské praxe?
Jsou to nervy. Teprve se učím. A koukám na fotbal ještě jinýma očima, než zkušení trenéři. Mám pořád hráčský pohled. Není to snad na škodu, že mohu klukům říci, co vidím jako ještě nedávný hráč, ne jenom jako trenér.
Čím to, že s trenérskou prací začínáte zrovna v Prostějově?
Tři roky jsem tam hrál, mám v klubu spoustu známých. Tak se to nějak sešlo a vyplynulo z toho, že jsem právě na Hané. Během kariéry jsem často byl někde od domova a jsem zvyklý kočovat. To, že jsem na Moravě, zase nějak velkým problémem není.
Patříte do trenérské trojice, kterou s vámi tvoří hlavní kouč Oldřich Machala a další asistent Ladislav Onofrej.
Jsem u týmu krátce, ale myslím, že si ve všech věcech vhodně rozumíme. Zatím nám to klape a práce se mi líbí.
