Článek
Dost nečekané – sparťan, co posbíral v lize třináct titulů, a skončí nakonec v Dukle…
Divné, co? Už se mně ale nechtělo v osmatřiceti nikam harcovat, v Praze mám rodinu, takže jsem chtěl zůstat doma. I to rozhodlo, že jsem se Dukle upsal.
Váhal jste dlouho?
Ale ne. Trenér Bittengel mě lákal do Dukly už před rokem, jenže pak odcházel Přemek Bičovský do slovenského Ružomberku a nabídl mně, abych šel s ním. Lákalo mně to, protože jsem ho znal z tříletého společného působení v Mostu a Blšanech, věděl jsem, že na nás vždycky chtěl, abychom hráli fotbal, což se mně líbilo, takže mě ani přemlouvat nemusel. Nehledě na to, že i finanční podmínky v Ružomberku byly o poznání lepší, než v Dukle.
Jenže v Ružomberku jste vydržel jenom rok a za Bittengelem jste na Julisku nakonec přece jen přišel. Jaká vůbec byla slovenská zkušenost?
Nestěžuji si, protože svou kvalitu slovenská liga má a v Ružomberku a vůbec na Slovensku jsem potkal spoustu zajímavých lidí.
Jen s výsledky to moc valné nebylo…
Měli jsme smůlu, že jsme v některých zápasech nedokázali strhnout vítězství na svou stranu, i když jsme třeba byli lepší a výhra se nám vnucovala. Na bratislavskou Artmedii a Žilinu jsme neměli, ale na třetí příčku zaručující účast v pohárové Evropě jsme v konkurenci čtyř dalších vyrovnaných soupeřů – tedy Košic, Slovanu, Trnavy a Nitry – dosáhnout mohli. Jenže bohužel…
Přišel jste na Julisku, která se netají plány na postup do ligy. Myslíte, že je to přes vydatné posílení kádru reálné?
Proto jsem přece přišel, abych k naplnění tohoto cíle pomohl. Kádr je poskládaný dobře, zkušení i mladí hráči jsou v něm rovnoměrně zastoupeni, takže se určitě budeme zlepšovat. Jenže nejdříve se musíme dát dohromady a pořádně se sehrát, protože mužstvo se vlastně tvoří za pochodu.
Hned první zápas druholigového podzimu bude pro vás hodně pikantní, neboť na Julisku přijede sparťanská rezerva vedená vašimi někdejšími letenskými spoluhráči Zdeňkem Svobodou a Michalem Horňákem…
Na podobné duely s nádechem sentimentu či rivality já nikdy nebyl, takže pro mě se nebude páteční zápas s béčkem Sparty v ničem lišit od jiných utkání.
A co třeba takhle vidina návratu do ligy a možnost připsat si k už beztak rekordnímu počtu 404 ligových startů další?
Ani statistiky mě neberou, a abych pravdu řekl, vůbec je nesleduji. Přišel jsem Dukle pomoci, takže se soustředím na fotbal a na to, abych něco ze svých zkušeností předal i mladým hráčům kolem sebe.
