Článek
V Mostě, který patří až do dolní poloviny tabulky, jste pouze remizovali 1:1. Proč jste nevyhráli?
Kvalitu utkání negativně ovlivnil špatný terén, na němž ani nešlo hrát dobrý fotbal. Přesto jsme se těmto okolnostem snažili přizpůsobit taktiku. V prvním poločase jsme byli lepším týmem. Dostali jsme se do vedení a druhou půli jsme chtěli odehrát v klidu, ale bohužel se nám nepodařilo přidat druhý gól. Domácí pak ukázali svoji sílu a vyrovnali. Zvedli hlavu a bod si zasloužili, naopak já spokojen být nemohu. Byla to už naše třetí remíza v řadě, což vnímám jako ztrátu.
Dá se říci, že máte nakročeno k postupu. A záleží jen na vás, zda nepřijdete o docela solidní bodový náskok na nepostupovou pozici. Jak boj o první ligu prožíváte?
Mrzí mě zmíněné tři poslední výsledky, kdy jsme naplno nebodovali. Situaci si můžeme zkomplikovat jen sami. Postup máme ve vlastních rukách, je relativně blízko, ale pořád není důvod k uspokojení. V poslední době dáváme málo gólů, přitom jsme pokaždé měli tři až čtyři vyložené šance, které si vyžadovaly skórování.
Jste pod tlakem z toho, že je postup povinností?
Nějaké tlaky od vedení klubu, že musíme postoupit, necítíme. Ale sami jako trenéři a hráči chceme do první ligy a myslím, že by byla škoda, kdyby nám to při takhle rozehraném průběhu nevyšlo.
Na konci března jste oslavil 40. narozeniny. A v trenérské kariéře už máte za sebou působení v roli hlavního kouče v Jablonci na podzim 2007 a potom jste byl asistentem Ladislava Škorpila v sousedním Liberci. Pomáhají vám tyto trenérské poznatky z první ligy i v Dukle?
Souhlasím s tvrzením, že pro trenéra je každá zkušenost z ligy dobrá. Jestli mi bývalá jablonecká a liberecká štace nějak pomáhají v současnosti, nad tím ale tolik nepřemýšlím. Každý trenér se vyvíjí a nějakou velkou váhu bych svým předešlým angažmá zase nepřikládal. To už je za mnou. Teď pracuji v Dukle a chci jí odvádět maximum.
