Článek
Začněme nejprve sobotním zápasem s Vlašimí. Jak jste ho viděl?
Vlétli jsme do něj tak, že jsme dali rychlou branku ze standardní situace, což se nám předtím dlouho nepovedlo. Celkově se asi na hráčích projevilo psychické napětí, protože jsem nebyl spokojen s technickými věcmi. Ale uzavřu to konstatováním, že po osmaadvaceti kolech máme sedmapadesát bodů. A to je zárukou postupu. Přitom jsme ho letos nečekali.
A co tedy rozhodlo?
Asi už fantastický podzim, který nás dostal na špici. Na jaře se nám to podařilo dokopat.
Ústí ale pořád nemá stadión, odpovídající pro první ligu. Mrzí vás to hodně?
Řeknu to jednoduše. Šest let tady město spalo. A je na rozbrečení se, že letos ten stadión opravdu prý bude, za což se zaručil i pan primátor. V červenci se má začít kopat, v srpnu stavět, tak nějak to vychází. A přitom kolem sebe slyším, že do první ligy nemáme jít. To mi je strašně líto. Taková Brna, Zlíny a další mužstva si malují, že by měla jít do ligy místo nás. A to Zlín je desátý, Brno sice prokazuje slušnou fazónku, ale taky by se nemuselo vyjadřovat k postupu. Ať tam jde ten, kdo si to zaslouží.
Co víte o chystaných krocích směrem ke stadiónu?
V červnu zastupitelstvo odsouhlasí jeho výstavbu. Třicet dní to bude na vývěsce. A pak ten starý stadión zbourám za čtyři dny, nebo tam dám sirku (úsměv). Vím, že pan primátor pro ústecký fotbal dělá všechno, půjde i do Prahy na svaz. Aspoň žiju v takové euforii, že bych to chtěl. Opačný pól by ale znamenal absolutní ztrátu motivace. Takové povídačky jako, že až budete mít stadion, tak můžete postoupit, může říci jen nerozumný člověk. Protože toto mužstvo zestárne a budovat zase nový kádr, by byl složitý proces. A to už by se asi nepovedlo.
Zpět k aktuálnímu úspěchu. Slavíte druhý postup Ústí do první ligy. Jak to berete?
Nadneseně se dá říci, že si pro něj chodíme jako pro chleba. Ale zase jsem si od června 2010 poprvé připomněl, jak chutná šampaňské, které normálně vůbec nepiju. Hlavní jsou ale hráči. Co si budeme povídat, před kluky smekám klobouk.
Považujete si své trenérské bilance?
Docela by mě zajímalo, jestli nějaký trenér dokázal s jedním mužstvem během tří let dvakrát postoupit do první ligy a jednou z ní sestoupit. Cukr, bič - to fungovalo předloni i teď. Dovedu hráče seřvat třeba pět minut před koncem zápasu, i když postupujeme. Ale dokážu hráčům zaplatit i pivo. Původně jsem nechtěl být koučem, jen jsem si to chtěl okoštovat. V Ústí jsem už šestým rokem, takže asi už jsem nějakým trenérem (úsměv).
