Článek
Co stojí za změnou vašeho plánu?
Začnu z opačné strany: od zimy jsem se na konec kariéry připravoval, navíc po sestupu jsem neměl na fotbal pomyšlení. Nehrál jsem divadlo, prostě jsem to tak vnitřně cítil, také jsem odmítal všechny nabídky. To samé jsem udělal před čtrnácti dny, kdy jsem se náhodou potkal s obchodním ředitelem klubu Hradce Petrem Jezdinským.
Byl tolik neodbytný, že jste si s Hradcem zakrátko plácl?
Nikoli. Ptal se jen, co plánuju do budoucna, a jestli bych si ještě nechtěl zahrát za Hradec.
Co jste mu odpověděl?
Dej mi pokoj, jedu na dovolenou.(směje se) Nakonec mi dal vizitku s tím, ať se když tak ozvu. Na dovolené nastal zlom, poznal jsem, že mi fotbal chybí, najednou jsem měl vnitřní chtíč pokračovat. Řekl jsem si, že kariéru nechci končit sestupem a divným vlastním gólem v závěrečném zápase s Hannoverem. Po dovolené jsem tedy oznámil manželce, že se s Hradcem domluvím.
Jak reagovala?
Říkala, že bez fotbalu jsem stejně hrozně nervózní, takže to asi uvítala. Byla samozřejmě překvapená, s koncem jsem to myslel vážně, také jsem to všude prezentoval. Jenže ona taky, takže za, v uvozovkách blbce, jsem nejen já, nýbrž i ona.(směje se)
Pokud by vás Hradec oslovil o týden dřív, odmítl byste ho?
Ano. Oslovili mě ve vhodný okamžik, před třemi týdny bych jim sdělil jednoznačně ne. Před měsícem bych nevěřil, že se k fotbalu vrátím, byl jsem unavený, hlavně psychicky. Nevěřil jsem lidem, kteří mi tvrdili, že ze dne na den skončit nejde. Měli pravdu...
Jakou jste měl původní vizi pro nadcházející měsíce?
Chtěl jsem si dát půl roku, rok volno. Chtěl jsem vysadit, porozhlédnout se, co bych mohl dělat. Brzy jsem došel k tomu, že je jednodušší fotbal hrát než v něm působit na poli funkcionářském. I tohle zřejmě vedlo k tomu, že jsem svůj konec přehodnotil.
Nezrazovali vás kamarádi od návratu do českého fotbalu?
Jedni mi říkali: nebuď magor, do českého fotbalu se nevracej, druzí mě přesvědčovali, abych hrál, dokud můžu. Fotbal je opravdu krásné zaměstnání, byť někdy vyčerpávající.
V Německu jste byl zvyklý nastupovat každý týden před padesáti tisíci fanoušky, fotbal je v zemi mistrů světa fenomén. V Česku se dočkáte nejspíš nadávek. Jste na ten skok připravený?
Vím, za celou sezónu přijde v Hradci tolik lidí, co v Německu na jeden zápas. Tak to prostě je, bude to změna. Jsem na ni ale připravený.
Podepsal jste kontrakt na rok s následnou opcí. Nakonec si možná zahrajete i první ligu...
Až takhle daleko bych nepomýšlel, první ligu bude těžké vykopat. Je to samozřejmě náš společný cíl, všichni ho chceme naplnit, ale myslím, že by bylo chybou dávat si do hlavy, že návrat do ligy přijde sám, automaticky. Bude to bolet, bude to dřina.
V pondělí jste se zapojil do tréninku. Jak vám je po těle?
S Hradcem jsem začal jednat zhruba před deseti dny, od té doby jsem v pohybu, běhal jsem, jezdil na kole. Jenže na hřišti je to jiné, po pondělním dopoledním tréninku jsem se nemohl skoro hýbat. (směje se) Za pár dnů se do toho ale dostanu.
