Článek
Jste dál v kontaktu s trenérem Šmejkalem?
Samozřejmě, voláme si prakticky denně a i po utkání v Chomutově jsme si hodně popovídali o fotbale. Ale času není tolik, protože kolem mužstva a skládání jeho kádru je moc práce, což ale patří i trenérskému řemeslu. Zápas s Teplicemi neměl skončit 0:3. Kdybychom dostali góly po vypracovaných akcích, nedalo by se nic dělat. Ale první branku jsme inkasovali po neodpískaném jasném faulu. Druhý po haluzi, kdy se míč odrazil od našeho hráče přímo k teplickému Červenkovi, který běžel sám na branku. A třetí gól? Míč zaplaval a brankář ho asi ve slunci neviděl.
I při svém mládí jste už pevným článkem sokolovského fotbalu. Co pro vás znamená posun na post hlavního trenéra?
Jsem tady doma a ke klubu mám velký vztah. Znám celý region a lidi, kteří chodí v Sokolově na fotbal. Pro mě je možnost být u áčka prvním trenérem zadostiučiněním za dosavadní činnost. Ač to zní jako klišé, ale vážím si toho a chci pracovat co nejvíc a co nejlépe.
Jak dlouho u týmu působíte?
Začínám devátou sezónu. I když jsem trénoval Karlovy Vary, současně jsem byl druhým asistentem v Sokolově. Nasbíral jsem dost zkušeností a snad je využiju už v nejbližších měsících.
S jakým předsevzetím půjdete do nové sezóny?
S velkou chutí do práce. Nechci hodnotit, jestli máme horší, nebo lepší mužstvo, než v minulém ročníku. Skončili jsme čtvrtí, ale nikdy nevíte, co bude dál. Odhady se nevyplácí. Momentálně je naším cílem přivést dva nebo tři hráče, které pustí prvoligové kluby. V předešlých letech se nám tahle spolupráce povedla velice dobře. Nejsem úplně konkrétní, ale relativně se dá říci, že mezi kluby, které jsme oslovily, jsou i Teplice.
Připouštíte si tlaky, které mohou provázet vaše trenérské účinkování v Sokolově?
Nároky jsou vyvíjeny na každého trenéra. Je to práce, kdy jste pod tlakem, ale zatím necítím větší napětí. Spíš je to takové těšení na mistrovské zápasy (úsměv).
