Nechtěl jsem končit na nosítkách, říká matador Pospěch

Neměl jsem s přetrženými vazy žádné zkušenosti. Naštěstí. Nevím, jestli moje rekonvalescence byla rekordní, ale lékař Renda Boglevský odvedl vynikající práci. Zvolil novější postup, operoval mě hned po zranění, sval mi tolik neochabl. Klepu si na zuby, všechno šlo a jde hladce.

Jasně, že jsem nad tím přemýšlel. Vždyť já vlastně končil každý týden, po každém zápase, jak jsem byl unavený... (směje se) Ale v hlavě mi pořád něco říká: ještě nenastal ten pravý čas. Navíc je lepší skončit na hřišti po konci sezóny než na nosítkách.

Právě že si to představit docela dobře dokážu. Jenže pokaždé přijde moment, kdy mi začne být konce líto. A jedu dál.

Terény v zimě nejsou kdovíjaké, pro koleno nebudou ideální. Může se něco stát a bude doopravdy konec. Proto se dívám maximálně k nejbližšímu dni. Pokud všechno půjde dobře, aspoň jaro bych chtěl dohrát. Pak by se vidělo, co dál.

Lákavá je. Neznamená pro mě prioritu, myslím, že jsem v první lize už něco odehrál. Je to ale určitě jeden z aspektů, který mě u aktivního hraní drží.

Vždycky, když se dívám na nějaký zápas, přemítám, jestli bych na ni měl, nebo ne. Říkám si pro sebe: podívej se na ty klučiny, měl bys ještě na to se s nimi měřit? Neumím si objektivně odpovědět.

Tým je poskládaný skvěle. Pokud je možnost, je potřeba se o ni poprat. Nemusí to vyjít. Ale ušli jsme polovinu cesty, od postupových příček máme malý odstup, tak by byla hloupost to nezkusit.

Je znát, že atmosféra fotbalu není v Česku tak nakloněná. Nevím proč, ale je to tady víc negativní než pozitivní. Na druhou stranu tím, že jsem doma, v Opavě, je okolí ke mně vstřícné. Celkově to ale na mě nepůsobí dobře. Lidi v zemích, kde jsem působil, mají na sportovce jiný náhled.

Stýská se mi po ní. Jenže sám moc dobře vím, co se mnou náročná soutěž dělala v mojí poslední sezóně v Mohuči. Už bych neměl velkou šanci se uplatnit.

Menší a menší, nebyl jsem tam přes rok. Je to způsobeno i tím, že se v klubu změnil management, mnozí moji bývalí spoluhráči působí jinde.

Tu jsem hodně zanedbal. Strašně rád bych se tam zase podíval a obnovil kontakty. Vrátil se trenér Solbakken i někteří bývalí hráči. Až bude vhodná příležitost, do Kodaně poletím.

To mě neláká. Trenéři stráví „v práci" strašně času, to bych nechtěl. Jasně, u fotbalu chci dál být, přemýšlím, z jakého úhlu. Trenéřinu jsem vyloučil. A zbývající varianty? Ještě nevím.