Článek
V jaké kondici jste klub shledal?
Hodně věcí se změnilo, spousta zůstala stejných. Jdu někam, kde skoro všechno znám. Lidi, prostředí, hřiště. Což je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl do Příbrami jít.
Jaké další důvody stály za návratem k Litavce?
Oslovilo mě, že to není jenom o áčku, ale o celém sportovním úseku. To mě vždycky lákalo. Dalším faktorem, který v mém příchodu hrál roli, je majitel Jarda Starka. Ať se o něm říká, co se říká, pro mě je osobou, díky které mohla Příbram produkovat tolik mladých kvalitních hráčů. Nikdy do mládeže nepouštěl vedlejší vlivy, které se do ní v českém prostředí dostávají extrémně. Ať jde o názory, kdo by měl hrát, nebo na způsob hry.
Dá vám volnou ruku i nyní?
Věřím, že se vracím do stabilního prostředí.
Proč jste vlastně skončil v Emirátech?
Byly to skvělé dva roky. Poprvé v dějinách klubu získala Kalba certifikát tréninkového centra od domácího svazu i certifikát od asijské federace, měli jsme jedenáct juniorských reprezentantů. Na jednu stranu mě mrzí, že tam nepokračuju. Ale musel jsem se vrátit blíž k domovu. Důvody jsou rodinné. Měl jsem několik nabídek, více či méně vážných. Z Emirátů, z Polska, Ruska. Dal jsem před nimi v tuto chvíli přednost Příbrami.
Realita je ale taková, že Příbram na tom není příznivě finančně. Neodrazovalo vás to?
Jsem člověk, který miluje fotbal. Byl jsem pohlcený stejně, když jsem jednu sezónu trénoval Spartak Příbram v I. B třídě. Finance určitě budou chybět. Chápu, že po sestupu se rozpočet zmenší. Je to složitý scénář, ale ne katastrofický. Vytváříme realizační týmy u jednotlivých mužstev, které by byly schopny naplnit základní vizi.
A ta zní?
Produkovat zajímavé, atraktivní hráče na prodej. Je na celém klubu, aby se snažil co nejrychleji generovat prostředky, aby byl v první fázi v lehkých červených číslech, poté ve vyrovnaných a nakonec v černých.
Prioritou tedy není návrat do ligy, ale fungující mládež?
Pokud bych tohle tvrdil, znělo by to zbaběle. Každý mě bude hodnotit podle toho, jak si povedu s áčkem. Odpovím na to někdejším angažmá na Žižkově.
Tam jste strávil pouze sedm zápasů, poté jste byl odvolán...
Cestoval jsem po světě, můj způsob práce přinesl také úspěchy, viz Liberec nebo Plock. (s Libercem vyhrál ligu, s Plockem Polský pohár). Což nikdo nechce slyšet. Málokdo si dá práci, aby si zjistil, kolik kterému klubu přinesl Csaplár peněz. V Příbrami, v Polsku, ve Slavii nebo teď v Emirátech. Na Žižkově jsem produkoval atraktivní, agresivní styl. S tím, že jsem věřil, že mi přinese výsledky.
Jenže to se nestalo.
Spousta lidí mě tehdy nabádala: musíš to zazdít, hrát na výsledky. Jenže já vždycky budu hledat kvalitu. Prostě neumím kazit fotbal.
Totéž budete razit v Příbrami?
Nůž na krk, abych klub hned v příští sezóně dovedl zpátky do ligy, jsem nedostal. Ale postoupit chci. Ovšem jistým způsobem hry. Dokážu rozlišit, na co máme a na co nemáme. Nebudu ale dělat body tím, že budu kazit fotbal. Cíl je jasný, vyhrát příští utkání a pokusit se o postup. Jenže život mě už naučil. Mnoho lidí mi vyčítá, že jsem jájínek. Říkám jim, aby si přečetli první rozhovor, který jsem dal po zisku titulu s Libercem. Prohlásil jsem, že jsem pouze kolečko v hodinkách, které jsou pomyslným klubem. A je jen na jeho majiteli, jak kolečko bude důležité.
V Příbrami bude důležité?
Věřím tomu.
Jaké zásadní kroky chystáte?
Základní model bude takový, že áčko, jednadvacítka a devatenáctka budou propojené. Tréninkově, zápasově, softwarově. Trenéři těchto juniorských týmů budou zároveň asistenty u áčka. Mělo by se jednat o model příbramský. Chceme pokračovat v principech, které tu do této doby v mládeži platily. A v něčem to vylepšit.
Máte už představu o složení kádru prvního mužstva, ze kterého po sezóně odešli zkušení Rezek s Pilíkem?
Vnímám to tak, že v Příbrami se bude postupně budovat nový tým. O kádru je v tuto chvíli předčasné mluvit.
Vraťme se k Žižkovu. Také tam jste dostal na starost celou sportovní stránku. Chtěl jste vytvořit klub západního střihu, záměr však brzy ztroskotal.
Chtěl jsem se o to tehdy s Pavlem Kukou pokusit. Byla to akce připravená na klíč. Po čtrnácti dnech jsem ovšem poznal, že jsem se zbláznil. Ale jak mi pak dali lidi sežrat slova o klubu evropského střihu, ta zloba...
Snášel jste to špatně?
Už s tím problém nemám. Čísla mi ukázala, že jsem měl a mám pravdu. Jediné, co mě na tom mrzelo, bylo, že to zasahovalo moji rodinu. Dneska se tomu směju. Říkám si, co tady tedy chceme? To, jak fotbal vyrábím, jsem poznal přímo v klubech a zemích, které udávají jeho kurz. Přináším filozofické myšlenky a názory klubů a hráčů, na které potom diváci v Česku koukají v Lize mistrů s otevřenou pusou. A říkají: takhle by to mělo být, to jsou borci. Nejsem blázen, vím, že v našich podmínkách nemůže být Barcelona, Bayern. Ale mělo by to být na podobných principech. Vezmu to sem, chvíli to nejde a už jsem pro lidi hlupák.
