Šli na mě šestkrát sami, byl jsem absolutně bez šance, mrzelo Koubka po nakládačce od Dortmundu

V tréninku jsme se připravovali na kombinační akce Dortmundu. Studovali jsme vše u videa, pak simulovali výpady Borussie na trávníku. Jenže samostatné nájezdy jsme nečekali. Byl jsem při těch gólech absolutně bez šance.

V prvním poločase, a ještě část druhého, jsme soupeře velmi dobře napadali. Ale nejde tak hrát devadesát minut. Nepředstavoval jsem si, že na mě hráči Borussie půjdou prakticky šestkrát sami. To ani není jejich typický styl. Vlastně jen první branka sobotního zápasu přišla z akce, která je Dortmundu vlastní. Přesně takovým způsobem nás rozdrtili v prvním vzájemném utkání na začátku podzimu, kdy nás doma rozebírali prakticky do šroubku. Rychlá kombinace až do pokutového území. Ale aby chodili dva na jednoho nebo úplně sami třicet čtyřicet metrů...

Soustředím se sám na sebe. Nikomu jsem nic nevyčítal. Za stavu 2:0 a 3:1 jsme měli hrát jinak. Jenže místo abychom přešli k větší defenzivě, dál jsme je presovali. A z únavy plynuly chyby. Navíc kluci jsou dost zkušení, aby se podobný scénář podruhé neopakoval, aniž bych jim to já zdůrazňoval.

Mohli jsme nabrat sebevědomí a odrazit se definitivně k boji o první polovinu tabulky. Mrzí mě, že jsme utkání nedotáhli k vítěznému konci, bylo to nadějně rozjeté. Ale rány k fotbalu prostě patří. A já jsem se na podzim přesvědčil, že máme hodně odolné mužstvo.