Článek
Druhou sezónu působíte v Bayeru Leverkusen. Jak se vám v Německu žije?
Cítím se v Leverkusenu vážně skvěle, ale začátek byl hrozný. Především kvůli řeči. Když nerozumíte, je všechno strašně složité. Ale po třech měsících jsem základní věci chápal a dokázal odpovědět, po půl roce mluvil. Člověk má pak život jednodušší. V kabině se můžete bavit s ostatními, rozumíte vtipům. Já jsem navíc člověk, který potřebuje hodně mluvit, jsem komunikativní. Vážně se mi ulevilo, život je teď tedy mnohem snadnější.
Jste v Leverkusenu sám?
Ano, žádnou přítelkyni nemám. Občas jdu s německými kamarádkami na kávu, ale nic vážného… Starám se o sebe sám. Vyperu si, vyžehlím, uvařím. Všechno zvládám bez problémů. Občas mi přijde jedna paní uklidit, to mě totiž děsně nebavilo. A s žehlením košil mi pomáhá manželka spoluhráče Gekase. Bydlí ve stejném domě jako já, jen o patro výše. S Theofanisem, mým konkurentem z útoku, si rozumíme.
Byla pro vás v tomhle směru výhodou znalost řeckého jazyka?
Rozhodně. Gekas totiž německy nemluví skoro vůbec. Neučí se a je mu to jedno. Když se mu nedávno nedařilo, dávala mu to média pořádně sežrat. Ale on to neřešil. Zatímco na české občany jsem tady nenarazil, řecká komunita je v Leverkusenu hodně velká. Řeka tady potkáte prakticky na každém kroku. Mám mezi nimi hodně kamarádů.
Je zdejší oblast příjemná pro vyžití mimo fotbal?
Prakticky polovinu města tvoří továrna na výrobu léků. Ale druhá polovina města je fajn a je plná parků. My tam chodíme v přípravě běhat, i místní lidé tam sportují. A když tady za mnou byla maminka se sestrou, moc si to chválily. Město prostě celkově není škaredé. A když k tomu vezmete Kolín nad Rýnem, je to nádhera.
Je pravda, že si potrpíte na módu a pečlivě si vybíráte oblečení?
Není to tak, že bych chodil každý den nakupovat nové oblečení, butiky nevymetám. Ale myslím, že mám vkus. Potrpím si spíše na takové freestylové oblečení.
Už jste si vyzkoušel i roli modela při focení pro jednoho z vašich sponzorů, že?
Ano, ovšem moc dobře jsem se necítil. A pěkně jsem to ještě s jedním ze spoluhráčů schytal, protože jsem si zapomněl boty a musel si k obleku vzít tenisky. Parťák měl zase bílé ponožky. Já se ve finále zdekoval do poslední řady, ale on si sedl do první. Šéfové ho rychle vyhnali…
Ulehčil vám začátek v bundeslize fakt, že máte zkušenost z ciziny? Můžete současné angažmá porovnat s působením v Arsenalu?
Leverkusen je malé městečko, z domu jsem na stadiónu za pět minut. Centrum je klidné, to Londýn měl jiná specifika. Mně se ale v Německu líbí. Když mám potřebu vyrazit si na nákupy nebo mám více času, zajedu si do Kolína nad Rýnem. Je to vlastně za rohem…
Jste ještě s někým z Arsenalu ve spojení? Nemrzí vás, že jste tehdy v Anglii nezůstal?
Ne! Byl jsem tam rok, bylo to super. Ale reálně vím, že bych neměl šanci být v kádru prvního týmu. Návrat do Baníku byl správným krokem. Jistě, Arsenal je velkoklub a já bych v něm jednou rád hrál. Ale raději bych se vrátil v jiné pozici, třeba jako Tomáš Rosický. A spojení udržuji s Clichym. Hodně jsme toho spolu tehdy zažili v rezervě. Během léta jsme si párkrát volali, v sezóně si vyměňujeme zprávy, jak se nám daří.
V Leverkusenu v minulosti hráli Pavel Hapal, Martin Frýdek nedávno i Jan Šimák. Jak na tyhle hráče v klubu vzpomínají?
Na Hapala s Frýdkem dobře. Často se na ně ptají, zejména Pavel Hapal tu byl hodně oblíbený. A pokud vím, tak jsou snad v nějakém kontaktu s našimi kustody. O Honzovi Šimákovi říkají, že byl hodně tichý, navíc tu byl jen krátce.
Těší se hráči Bayeru velké popularitě?
Lidé nás ve městě poznávají, ale respektují nás. Požádají o podpis, o fotku, promluví si. V Kolíně je to horší, tamní fanoušci jsou fanatici. A mezi našimi kluby panuje velká nevraživost. Ale žádné problémy jsem kvůli tomu nikdy neměl.
Leverkusen je momentálně v bundeslize čtvrtý. Jaké jsou ambice klubu?
Vedení změnilo filozofii. Nakupuje převážně mladé kvalitní hráče a tým postupně buduje. V roce 2009 má být hotový nový stadión. A do té doby by se měla výkonnost týmu posunout tak, abychom byli schopni pravidelně hrát Ligu mistrů. Zatím musíme být do pátého místa, abychom hráli minimálně Pohár UEFA.
Ke čtvrtečnímu zápasu v Poháru UEFA se Spartou jste nemohl nastoupit. Co přesně vás trápí?
Doléčuji si zranění natrženého stehenního svalu. Nejprve to vypadalo na dva týdny. Jenže léčení se protahovalo, návrat jsem uspěchal a zranění se obnovilo, takže už marodím šest týdnů.
V úvodu sezóny jste se těšil přízni trenéra a pravidelně do zápasů nastupoval. Jak moc mrzí zdravotní patálie z tohoto pohledu?
Hodně. V létě jsem byl rozhodnut odejít. Ale zůstal jsem, vydařila se mi letní příprava, trenér mi věřil a já začal hrát. Tři měsíce bylo všechno super. Ale to zranění mě přibrzdilo. A po tak dlouhé pauze se moje postavení může pochopitelně změnit.
Budete ještě fit pro závěr podzimu?
Zbývají nám bundesligové zápasy s Rostockem a v Brémách, pak ještě Pohár UEFA v Curychu. Možná bych mohl nastoupit tam, když máme jistý postup. Už netrpělivě vyhlížím začátek zimní přípravy. Od 4. ledna se do toho vrhnu a věřím, že si místo vybojuji.
Naznačil vám trenér Skibbe, jestli s vámi počítá?
Není zrovna moc komunikativní typ, ale má u hráčů obrovský respekt. Krátce po zranění jsme spolu hovořili. Řekl mi, abych nic nevzdával, pracoval na sobě, a tvrdil, že šanci určitě dostanu. Mám smlouvu ještě na rok a půl, nechci odcházet. V Leverkusenu cítím perspektivu, nehodlám tu ale jen vysedávat na lavičce nebo na tribuně.
