Článek
Po třech porážkách jste pobrali aspoň bod, ale s Dortmundem, který je v tabulce pod vámi, jste asi chtěli uhrát více než remízu 1:1?
Počtvrté jsme v zápase vedli 1:0 a počtvrté jsme to pustili. Tentokrát z toho byla aspoň plichta, měli jsme v závěru i trochu štěstí. Dortmund se dostal do několika nebezpečných situací, ale každopádně bod je málo. Je to chyba.
V čem to vězí?
To je strašně těžké vysvětlit. Zpočátku jara jsme měli štěstí, zápasy jsme otáčeli my. Teď se nás drží smůla.
Ale pořád jste alespoň teoreticky ve hře o pohárovou Evropu...
Posledními čtyřmi zápasy nám ta šance asi unikla. Nikdo asi vůbec nečekal, že by se nám něco takového mohlo povést, ale když už se ta šance vyklubala, měli jsme ji využít. Že to uteklo, za to si můžeme sami. Teď nehrajeme ani dole, ani nahoře, jen nějaká náhlá vítězná vlna by to ještě teoreticky mohla zamotat.
Vedení klubu vás do ničeho netlačí?
Ne. Můžeme hrát v klidu. Ke stanovenému cíli – 45 bodům – nám chybějí jen dva. Na splnění máme čtyři utkání. Ale mohlo to být lepší. Kdybychom aspoň jeden z těch promarněných zápasů vyhráli a jeden další zplichtili, mohli jsme být výš.
V prvních dvou utkáních jste dal čtyři góly, v dalších jedenácti na trefu ve Frankfurtu čekáte. Neznervózňuje vás to a neotírají se o vás německá média?
Mám štěstí na trenéra, mně ani druhému útočníkovi (Řekovi Amanatisovi – pozn. aut.) se nedaří, ve zdejších novinách už píšou, kolik minut jsme nedali gól. Ale pro mě je důležité, že kouč Funkel to vytrvale odráží s tím, že potřebuje hlavně, abychom hráli pro tým.
Neprojevilo se, že si vás víc po tom nevídaném hattrickovém vstupu do bundesligy všímají obrany soupeřů?
Ani ne. Ale začátek jara nám vyšel báječně. Po nějakých osmi kolech jsme na tom byli v téhle fázi soutěže lépe než Bayern. A spíše jako tým jsme pocítili, že nás už neberou jako ten stále podceňovaný Frankfurt, a respektovali naši sílu. I směrem dopředu. Začali na nás hrát jinak. Možná i na mě. Ale nevšiml jsem si toho.
Nominace na EURO vám asi neunikne, ale vašim možným konkurentům v útoku to v bundeslize střílí. Třeba Štajnerovi...
Pořád se snažím dělat vše pro to, abych se na mistrovství dostal. Musím to zaklepat: Hraju. A to je nejdůležitější. Můžu trenéra přesvědčovat. Snažit se hrát co nejlíp. Sleduju, že Jirka Štajner dává góly. I všechny ostatní. Jsem rád, když tady dá gól kdokoli z českých fotbalistů. Přeju to každému, málokdo pochopí, že není lehké hrát v cizině.
Udržujete kontakty s českými spolubojovníky v bundeslize?
Tak nějak skoro se všemi, ale hlavně s Honzou Šimůnkem z Wolfsburgu a Pavlem Krmašem, známým ještě z Teplic. Hraje druhou bundesligu kousek odtud (ve Freiburgu – pozn.aut.).
V té první už to vypadá docela jasně na prvních třech místech znamenajících účast v Lize mistrů. Nebo se to snad podle vás ještě může zamotat?
Není pochyb o prvním místě Bayernu. O další pozice si to myslím rozdají Stuttgart, Schalke a Brémy. A je paráda, když se do úplného konce hraje na obou stranách tabulky o všechno. Jde i o Pohár UEFA, dole je to také vyrovnané. I proto tu chodí tolik lidí.
Jak jste se po čtvrt roce sžil s německou realitou?
Vše už je v pohodě. Ale nechtěl bych všechno to zařizování zažít znovu. Přechod do nového prostředí je těžký. Neměl jsem zařízený byt, pojištění, prostě nic. K tomu jazyk... Teď už jsem v pohodě. Na nikoho nejsem odkázán.
