Článek
Jak jste se proti Bochumi na hřišti po tak dlouhé době v ostrém utkání cítil?
Hlavně před začátkem jsem byl hodně nervózní. Konečně jsem si zahrál fotbal. Po deseti měsících! Jsem rád, že mám první utkání v novém působišti za sebou. Fyzicky mi chvíli bude trvat, než se dostanu do potřebného tempa, ale fotbal jsem hrát nezapomněl.
Nebál jste se o operované koleno? Nešetřil jste kloub podvědomě v soubojích?
Rozhodně ne! Tři měsíce už trénuji. Z přípravy jsem věděl, že noha je v pořádku. Po měsíci společné přípravy s týmem jsem přestal na nohu myslet.
Překvapila vás nominace do základní sestavy hodně?
Ano, protože jsem neměl odehranou ani minutu. Doufal jsem v minulých týdnech, že se do hry dostanu třeba z lavičky na deset nebo dvacet minut, ale čtyřikrát jsem vždy zůstal jen mezi náhradníky. O to větší radost jsem měl, když mi trenér v sobotu po obědě při taktické poradě řekl, že budu hrát od začátku. Navíc proti Bochumi, kde jsem v minulosti působil.
Nešlo ze strany trenéra o záměr? Nekalkuloval s tím, že budete mít větší motivaci?
Je to možné. Mně nic takového neříkal. I když mu bylo jasné, že se budu chtít ukázat v nejlepším světle.
V minulém roce vás stíhaly samé zdravotní patálie. Nejprve jste musel na operaci s nosní přepážkou, pak si poškodil koleno a po přestupu musel na operaci. Jste rád, že už se píše rok 2010?
Šlo o strašné období a já pevně doufám, že jsem si vše zlé vybral. Musel jsem se s tím poprat. Ale je pravda, že když jsem si dvanáctého dubna proti Duisburgu poranil koleno, ani v nejhorším snu mě nenapadlo, že další zápas na mne čeká až v únoru.
Proč se pauza natáhla na tak dlouhou dobu?
Lékaři mi tehdy na jaře řekli, že mám přetržený postranní vaz. Jenže jsem měl urvaný i meniskus, což se ale nezjistilo. V létě jsem přestoupil do Mohuče, jenže po týdnu přípravy mi v noze pořád píchalo. Lékař pak zjistil, že meniskus je v háji. Musel jsem znovu na operační stůl a ztratil tři měsíce.
Trápilo vás hodně, že se v novém klubu nemůžete předvést?
Pochopitelně! Byl jsem v kádru nováčka, chtěl jsem hrát. Zvláště, když se klukům tak dařilo. Chuť byla o to silnější, že se nám daří a jsme v tabulce na osmém místě, což nikdo nečekal.
Nepropadli šéfové klubu euforii natolik, že by po mužstvu chtěli účast v evropských pohárech?
Takový náš cíl není. Hlavní je, abychom se v první sezóně mezi elitou nestrachovali o záchranu. Všichni si uvědomují, že třeba mezi kádrem Werderu Brémy a naším je obrovský rozdíl, byť v tabulce jsme od sebe pouhé tři body. Chceme mít rychle klid a také se pokusit udržet domácí sérii neporazitelnosti. I kvůli skvělým fanouškům. Na každý zápas máme vyprodáno.
Jaké jsou vaše osobní cíle?
Když jsem proti Bochumi po šestašedesáti minutách střídal, byl jsem totálně vyždímaný. Potřebuji tak pět šest zápasů, abych se dostal do zápasového tempa, protože tréninkem jej nenahradíte. A pak budu platným hráčem.
V zimě váš tým posílil Jan Šimák ze Stuttgartu. Jak jste přivítal českou konkurenci do zálohy?
Jsem rád, že je v klubu český parťák. Honzu neberu jako soupeře v boji o místo. Je nás osm záložníků na čtyři místa. Všichni známe jeho kvality. Jde o skvělého fotbalistu a pro nás o velkou posilu. Ale já jsem přesvědčený, že pokud budu fit, místo v sestavě si získám. Na bundesligu výkonnost mám.
