Článek
Víkendový zápas s Kolínem jste kvůli lehkým obtížím vyplývajícím z přetížení po dlouhé pauze vynechal, ale dva první starty za Kaiserslautern po dvaceti měsících angažmá konečně máte. Užil jste si duely s Werderem Brémy a Augsburgem?
Proti Brémám jsem hrál jednoduše, nic jsem nevymýšlel, všechny míče jsem řešil přihrávkou na jistotu, žádné riziko. Absolutně jsem si nic nedovolil. V druhém utkání už jsem měl snahu rozehrávat, necítil jsem žádnou únavu. Ale před třetím duelem se trošku dostavila, operovaná noha bolela, tak jsem raději vynechal trénink i zápas.
Napadlo vás při přestupu z Wolfsburgu v létě 2010, že čekání na první zápas bude tak dlouhé?
Když jsem přišel, měl Kaiserslautern nejlepší obranu druhé ligy. Byl jsem připravený si počkat na svoji šanci. Jenže v přípravě jsem se tehdy lehce zranil. Pak jsem nastoupil na šest minut do Německého poháru proti tehdy druholigovému Bielefeldu, utrhnul jsem si stehenní přitahovač v levé noze a bylo zle. Následné měsíce byly jako z nejhoršího snu. Minulý rok byl celý úplně strašidelný.
Na trávníku jste v soutěžním zápase chyběl čtrnáct měsíců. Proč se léčení tak neskutečně vleklo?
S tehdejším klubovým doktorem jsme se shodli, že zvolíme konzervativní léčbu. Dlouho jsem rehabilitoval, pak začal trénovat, ale noha ani jeden ze tří návratů nevydržela. Až potom jsem změnil doktora a šel v dubnu loňského roku na operaci. Původně zněla absence na čtyři měsíce. Jenže konzervativní léčbou se sval zkrátil, zatáhl, a tak jsem se dával dohromady osm měsíců.
Takže konzervativní léčba byla špatnou volbou?
Rozhodně! Měl jsem jít rovnou na operaci. I když přiznávám, že i sám jsem se přiklonil k variantě bez skalpelu. Jenže já věřil lékaři v klubu. Nicméně toho už vyhodili. Jeho problematické diagnózy postihly více kluků v Kaiserslauternu.
Jak jste se po dobu osmi měsíců od operace udržoval?
Měl jsem speciální cyklotrenažér, na němž jsem zabíral jen zdravou pravou nohou. Šest týdnů, což byla strašná nuda. Pak jsem začal běhat krátké úseky, dvakrát byl na speciální rehabilitaci dlouhé šest týdnů v Mnichově. No a ve finále jsem byl pod dohledem fyzioterapeuta v Kaiserslauternu. Však si také spoluhráči dělají legraci, že jsem jejich fitness trenér. Umím některé cviky, které jsme dosud nepoužívali, a spoustu jich po tom martyriu dělám asi fakt lépe než náš kondiční trenér. Celkově je můj fyzický fond lepší.
Věřil jste, že bundesligová premiéra v dresu Kaiserslauternu přijde hned v prvních zápasech jarní části soutěže?
Vůbec ne. Sice jsem už čtrnáct dnů před zimní přestávkou trénoval, ale přeci jen jsem za předešlých téměř osmnáct měsíců hrál jen jednou pár minut. Dokonce jsem krátce před vánočními svátky měl nastoupit za rezervní mužstvo, ale nakonec jsme se s trenérem domluvili, že do zápasu nepůjdu, protože jsem se necítil ideálně a měl trošku strach, aby noha po krátké přípravě s mužstvem vydržela.
Nebál jste se, že šéfa lavičky Kaiserslauternu rozzlobíte a upadnete v jeho nemilost?
Ne. Naopak mě celou dobu podporoval. A hned na prvním tréninku po Novém roce mi řekl, že se mnou počítá. Prohlásil, že budu mít místo v sestavě, pokud odehraju v přípravě alespoň dva zápasy, což jsem nakonec nesplnil, protože mě tahalo pravé tříslo. Hrál jsem jen jednou. Ale i tak jsem v zahajovací jarní sestavě nechyběl.
Byla slova trenéra velkým povzbuzením?
Samozřejmě. Nepočítal jsem vůbec s tím, že bych mohl hned první zápasy hrát. Nicméně hned v prvním tréninku na startu přípravy jsem se cítil super. Byl jsem jako vyměněný, měl jsem jistotu, nebál jsem se zdravotních problémů. Cítil jsem se úplně v euforii, přestože šlo jen o přípravu. A trenér moje rozpoložení vycítil.
Kaiserslauternu start do jarní části nevyšel. Nestraší vás hrozba sestupu?
Nikdo zatím boj o záchranu příliš neřeší. Je moc brzy na černé myšlenky. I když je pravda, že poslední zápas s Kolínem jsme měli vyhrát. Protože teď hrajeme s Bayernem Mnichov, a pak s Mönchengladbachem. Ale rozestupy jsou minimální, takže není důvod se stresovat.
Do Kaiserslauternu jste přišel, když v kádru byli ještě krajané Morávek, Hloušek a Bílek či Slovák Němec. Nyní jste z této kolonie zůstal sám. Je pro vás situace těžší?
Moc mě mrzelo, když kluci válčili v bundeslize a já jen létal po doktorech. Když jsem nyní fit, tak jsou všichni pryč. Vlastně poprvé za dobu působení v Německu nemám česky nebo slovensky mluvícího spoluhráče. Když jsem šel do Wolfsburgu, tak mi v začátcích pomohl Edin Džeko, který se domluvil dobře. Ale já mluvím německy bez problémů, takže se odchody kluků netrápím.
