Článek
V pátek jste zaujal pozici ředitele Sportovně-technického oddělení FAČR. Asociace čelí v posledních dnech velkému tlaku. Zvažoval jste, zda nabídku budete akceptovat?
Neváhal jsem ani minutu, na tuto práci se velmi těším. A těším se na práci, ne na funkci. Současné slovní přestřelky jsou pro mě zbytečné. Použil bych na to příměr fotbalového týmu, u něhož platí, že špatné věci se mají řešit v šatně. Když se něco tahá ven, není to dobré. Nabídku vnímám jako obrovský závazek. Jako když dostane trenér možnost vést naše nejlepší kluby. Vždy se jedná o vrchol, a to není nikdy snadné. Člověk je ve světle ramp...
Dosud na vaší pozici působil Michal Prokeš, s nímž se vedení FAČR nedomluvilo na nové smlouvě. Mimo jiné údajně kvůli neshodě na podobě pokračování akademií v budoucnosti. Ve vašem případě podobný problém nebyl?
Při jednání jsem neměl nikdy jedinou indicii o tom, že by něco mělo být výrazně jinak nebo dokonce zrušeno. Snažím se rychle se vším seznámit. Principy jsou stejné, jako když přijde trenér k novému týmu. V tom problém nevidím. Odešli určití lidé. Pro mě je ale nejdůležitější, že všechny projekty pokračují. Navíc nosní lidé zůstávají na svých místech. Spousta lidí může odejít, ale ti důležití, z mého pohledu, na pozicích zůstávají. S tím jsem spokojený. Vážím si lidí i jejich práce, která zde byla doposud už udělána a na ní mohu navázat. V mnoha směrech dnes mají trenéři mládeže snad poprvé v historii srovnatelné podmínky s trenéry pracujícími v profesionálním seniorském fotbale. Nemusí se starat téměř o nic jiného, než o výchovu a přípravu svých svěřenců. O tom se nám nikdy ani nezdálo.
Kteří lidé ve FAČR jsou pro vás nosní?
Nemá cenu je v této chvíli vyzdvihovat. Na poděkování jistě bude vhodnější chvíle.
Zásadní měrou jste se podílel na rozvoji akademií v Českých Budějovicích a Příbrami. Máte jasno, jaké bude směřování projektu regionálních akademií po vašem nástupu na FAČR?
Nějakou představu mám. Jsou věci, které jsou dobře nastavené, a v nichž je třeba pokračovat. A další případně nastavit tak, aby směřovaly k co možná nejrychlejšímu výsledku. Mám jednu obrovskou výhodu, že v dané oblasti nejsem nováček, a stejně tak jsem dlouhodobě poznal i řízení ligového týmu ve vrcholové pozici. Prakticky od roku 1981 se v prostředí mládežnického fotbalu pohybuji. I v okamžicích, kdy jsem dělal trenéra A týmů, vždy jsem stál o spolupráci s trenéry mládežnických výběrů. Vím, jak je to krásná, ale tehdy málo hodnocená práce. Snažil jsem se jim pomoct. Radou, předáváním zkušeností nebo tím, že jsem řekl svůj názor na konkrétní věc. Nebo jsem do kádru na doporučení vzal mladého hráče a snažil se ho zapracovat do prvního týmu. Myslím, že mladíků jsem vytáhl do prvních týmů poměrně dost.
V posledních dnech zaznívalo nejen směrem k chodu akademií a zejména pak jejich budoucímu směřování hodně kritiky. Jaký je váš pohled?
Kritika je vždy. Pokud je konstruktivní, pak je vše v pořádku. Přibližně pětačtyřicet let slyším, že všechno je špatně. Každá generace říká: „Za našeho mládí, to bylo sněhu. Teď už žádný není." Nějak podobně to vidím s výtkami na fungování akademií. Nejhorší na tom je, že následující generace vždy pošlape i to dobré, co předchozí vydupala a tvrdě vypracovala. Kupříkladu v osmdesátých letech jsme měli jeden z nejlepších systému přípravy sportovně talentované mládeže (nejenom fotbalové). V devadesátých letech jsme ovšem všechno hodili za hlavu, abychom to nyní zase uváděli v život.
Jenže uplatnit tehdejší model je dnes přeci nemožné.
Není možné vše okopírovat z dob minulých. Je třeba respektovat současnou dobu s jejími zvláštnostmi a specifiky. Věci, které platily v osmdesátých a devadesátých letech, už dnes nemusí fungovat. Pohybová výbava malých dětí je horší, než bývala před lety. Stejně tak dovednostní výbava dětí mířících do sportovních klubů. Tělesná výchova na školách má horší kvalitu. Je potřeba usilovat o její zlepšení. I třeba tím, že se přidá pouhá hodina do rozvrhu. Jediné, co žádného hráče nikdy nikdo naučil je, aby získal pro hru instinkt a intuici. S tím se musí hráč prostě narodit. Problematiku navíc ve sportu a ve hrách obecně komplikuje jedna nepříjemná vlastnost – fotbal je stochastický. Prvek náhody je při hře všudypřítomný, ale v procesu přípravy o náhodu nesmí jít. A abyste si uměli představit, co trenérům ztěžuje práci, tak to, že fotbalová hra je tréninkem neuchopitelná. Jinými slovy, nikdy nenamodelujete v tréninku přesně stejné situace, které pak vzniknou při zápase.
