Článek
„Jsem zvědavý, jak se Sparta do jara zmátoří a zvedne hlavu," pronesl Poborský směrem k zápasu, který se odehraje v úvodu dubna. Právě výkony bývalého zaměstnavatele v podzimní části tuzemské nejvyšší soutěže šestačtyřicetiletého borce zaujaly. „Sparta je pro mě obrovským překvapením. Pořád se jim nedaří vykročit z vlastního stínu a stav začíná být setrvalý. Nemám informace z klubu, ale takhle zvenčí je to pro mě záhada," komentoval Poborský herní i výsledkové trápení svěřenců Zdeňka Ščasného.
Jeden ze zásadních zádrhelů při snažení letenského týmu vybřednout z opakující se bídy vidí v množství zahraničních hráčů. „Zatím máme v českých podmínkách v tak velkém měřítku zkušenost jen se Spartou. A vidíme, že to nefunguje. Na můj vkus je v kádru Sparty zahraničních hráčů prostě příliš mnoho," uvedl Poborský.
Karel Poborský ze Sparty oslavuje svůj gól v utkání 2. předkola Ligy mistrů s Apoelem Nikosia v srpnu 2004 v Praze.
Karel Poborský v dresu Sparty oslavuje svůj gól v utkání 2. předkola Ligy mistrů s Apoelem Nikosia v srpnu 2004 v Praze. Vlastimil Vacek
Během výjimečné kariéry prošel šatnami Manchesteru United, Benfiky Lisabon či Lazia Řím, a tak může srovnávat. „Mužstvo by si mělo držet dominanci hráčů země, v níž hraje. Je třeba vycházet z kluků, kteří v daném prostředí vyrostou a mají pod kůží celou zemi, v níž jsou doma. Kdyby Spartě její cesta vycházela, všichni by ji chválili. Ale praxe ukazuje opak," přemítal Poborský.
Ve Spartě se promítá specifikum českého prostředí
Během štace v Manchesteru United se potkával v šatně zejména s Angličany, ale v kádru na Old Trafford tehdy byli i hráči z Norska, Dánska, Irska, Walesu, Francie, Nizozemska či Skotska. Později v Portugalsku měl parťáky kromě domácích i z Brazílie, Švédska, Anglie či Belgie. Když následně zamířil do Itálie, nastupoval po boku borců z Argentiny, Španělska, Srbska a pochopitelně fotbalistů narozených pod Apeninami.
Ve všech případech měli drtivou převahu v mužstvu domácí hráči. „Ve Spartě se navíc promítá specifikum českého prostředí, které má obecně problém přijmout někoho cizího. Fotbalový klub není odlišný."
Za naprosto samozřejmou pak Poborský považuje otázku úředního jazyka v šatně. „Vždy musí jít pochopitelně o řeč dané země," byl rázný 118násobný reprezentant pyšnící se stříbrem z ME v Anglii a bronzem z ME v Portugalsku. „Když jsem někam přišel, automaticky mi klub našel učitele. Bylo jasné, že pokud nezvládnu jazyk, nemohu se cítit dobře na hřišti ani v osobním životě. Musel jsem se místní řeč naučit při všech angažmá."
