Kozák si poprvé v kariéře zahraje českou nejvyšší soutěž: Stačí mi zápas, abych si zvykl

Trochu určitě. Sám jsem zvědavý, ale těším se. V Česku jsem sice hrál, ale jen ve druhé lize a už je to taky pěkných pár let zpátky, takže jsem v očekávání. V Liberci mě zatím přijali super. Těším se, až vyběhnu na trávník a českou ligu zkusím.

Zatím ne. (usměje se) Myslím, že kluci to takhle ani neberou. Nějaké zkušenosti mám ze zahraničí, jen je potřeba je přenést sem. A českou ligu jsem sledoval a zhruba vím, jak obtížná je. Samozřejmě něco jiného je, až ji člověk bude hrát. Počítám s tím, že můžou přijít chvilky, které bych třeba nečekal, ale na to je potřeba se připravit.

Určitě je běhavější, fyzičtější než v Itálii, kde se hraje techničtější fotbal. Ale úplně jiná je i anglická liga a s přechodem jsem neměl problém. Myslím, že v tom se adaptuju docela rychle. Stačí mi zápas dva, abych si zvyknul. Věřím, že se přizpůsobím a rychle do toho naskočím.

Zvolil jsem tenhle krok, abych se tu ukázal. Po zraněních (v roce 2014 měl zlomenou holenní i lýtkovou kost a v roce 2016 zlomeninu v kotníku – pozn. red.) jsem byl dva roky ve druhé italské lize a nebylo to takové, jaké bych si představoval. A než odejít třeba na Kypr, tak to mě víc lákalo vrátit se domů a po dlouhé době se ukázat tady. Uvidíme, jak to půjde.

Když mi skončil kontrakt v Anglii, tak jsem to chtěl zkusit ještě venku, hlavně v Itálii, kde jsem v Laziu s velkým fotbalem začínal. Chtěl jsem se vrátit a zkusit to tam, kde mě lidi znali. A nevyšlo mi to. Potřeboval jsem po těch svých zraněních trochu víc času. Teď už cítím, že je ta chvíle a pravý čas.

Obecně ve fotbale není nikdy nic uzavřené. Když to vztáhnu na sebe, tak platí to samé. Teď chci pomoct Liberci a uvidíme, co bude potom, jestli se v létě dál domluvíme. V kariéře jsem se cítil nejlíp těsně před zraněním, první půlrok v Anglii, kdy jsem dal v Premier League čtyři góly. Byl jsem v reprezentaci, proti Itálii jsem dal gól Buffonovi. Ten půlrok jsem se cítil v top formě, věřil jsem si. Mým cílem je tohohle pocitu sebedůvěry znovu dosáhnout.

Obrazně řečeno by se to tak říct dalo. V mé situaci chci hrozně moc hrát, jsem na to natěšený. Tím, jak moc mě chtěl trenér v Liberci, mě dostal. Ano, je to restart. Chci začít hrát a dávat góly, potom se zase všechno může otevřít. Ale ono nemá moc smysl mluvit o tom, co bude.

Chtěl mě trenér, to pro mě byl ten nesilnější faktor. Mluvili jsme spolu a věděl jsem, že mě tady chce. Ale zájem byl velký od celého Liberce. Ve finále to rozhodlo o všem. Samozřejmě ale bude teď záležet na mně, a ne na trenérovi.

Konkurence je úplně všude a záleží na člověku, jak se s tím popere. V životě jsem prožil situace, kdy jsem měl konkurenci menší a stejně jsem nehrál. A když byla větší, tak jsem hrál. Samozřejmě se ví, že Liberec potřeboval útočníka, takže se to potkalo. Šance tu určitě bude, jinak by mě trenér nechtěl. A na mně bude, abych ukázal, proč mě bral.

Samozřejmě. Myslím, že žádný fotbalista by neměl přestat věřit, to platí i pro mě. Vyžaduju po sobě maximum. Vím, že kariéra byla rozjetá dobře a zabrzdilo mě zranění. Ale stalo se, je to za mnou a mám před sebou novou šanci. Poperu se, tak jako jsem se popral vždycky. A i kdyby šance vrátit se do reprezentace byla minimální, pořád je to šance. Teď se jen těším, až vyběhnu na trávník.

Nevím, jestli zrovna s Barošem, ale vím, že očekávání jsou. Ale nějaké velké tlaky si nepřipouštím. Prostě jsem se vrátil, a pokud prodám na hřišti ten chtíč hrát, tak to půjde. A když půjde hra, přijdou i góly. Samozřejmě je potřeba nic nepodcenit, nachystat se, a hlavně být zdravotně v pořádku, to je základ.