Článek
Naposledy jste padli v Liberci, předtím jste však doma zatápěli favoritům. V obou zápasech jste podali sympatický výkon, ale do tabulky zapsali jen bod. Jste hodně zklamaní?
Baník má kvalitní hráče, ale hráli jsme proti němu dobrý fotbal, i když v některých pasážích zápasu se Ostrava dostala do šancí. Bod s takovým soupeřem jsme brali. Sparta k nám přijela v rozpoložení, v jakém přijela. Nebyla to top Sparta a my toho chtěli využít. Dvakrát jsme vedli, byli herně lepší, přesto se nepovedlo bodovat. Byli jsme naštvaní, že jsme neuhráli aspoň remízu. Mrzí nás to, ale zápas už je pryč, nesmí nás to zlomit.
Trenér Skuhravý přinesl do mužstva impuls. Na čem jste pracovali v zimní přípravě?
Pár věcí se změnilo. Samozřejmě každý trenér má jiný pohled na fotbal. Podzim jsme dohráli ve čtyřkové obraně a přes zimu ji změnili na tříčlennou. Myslím, že nám to sedlo. Nedá se změnit styl během čtrnácti dnů nebo jednoho měsíce. Ale za tu chvíli jsme ušli kus cesty.
Hodně vyhlížíte návrat klíčového stopera Ďurici, který si v přípravě zlomil žebra?
Pro gólmana je velká výhoda mít před sebou takhle zkušeného obránce. Byl by důležitý v každém mančaftu. Pomáhá a poradí mladším klukům. Byl to dobrý krok, že přišel. Snad tady bude dál pokračovat. Na to, že mu je už 37 let, je na tom pořád výborně pohybově a fyzicky. Má před sebou úplně v klidu ještě pár let kariéry.
Proti Spartě i následně v Liberci nastoupili v obraně Raspopovič s Ostojičem, navíc hrál i třetí Srb Miloševič. Jak s nimi na hřišti komunikujete?
Ostojič mluví plynně slovensky. Miloševič se za tu dobu naučil česky velmi dobře. Raspopovič je tady sice zatím krátce, ale něco pochytává a když neví, zeptá se kolegů a ti mu všechno přeloží. Všichni tři kluci jsou učenliví, chtějí mluvit česky co nejlíp. Nehážou na to bobek. Komunikace tedy neskřípe, není v ní vůbec žádný problém.
Cítíte, že vaše pozice v klubu stále roste?
Jsem v Dukle dlouho, odchytal tu hodně utkání a lidi na mě určitě postupem času nahlížejí trochu jinak. Já jsem hlavně rád, že hraju, můžu být v tomhle mančaftu a pomáhat mladším klukům. Ale že bych se považoval za nějakého mentora, to určitě ne.
Často v kabině zvyšujete hlas?
Někdy je zapotřebí seřvat se, když to není dobré. Ale přidávají se ke mně i další zkušení kluci. Je důležité, abychom to vzali všichni v dobrém a nikdo se nenaštval.
V Dukle jste zažil krásné časy včetně sezony 2010/2011, po níž slavila návrat na ligovou mapu. Jak vám v září bylo, když jste po sedmi kolech neměli na kontě ani bod?
Tohle bylo nepříjemné pro všechny. Ale my věděli, že porážky nemůžou pokračovat donekonečna. Pak došlo k výměně trenéra a pomohlo nám, že přišli Ďurica s Raspopovičem, kteří tým hrozně zvedli. Dostali jsme se do kontaktu s dalšími týmy. Já si sestup vůbec nepřipouštím. V hlavě jsem nastavený, že tady liga bude pokračovat. Když budeme dál takhle makat a budeme zarputilí, nemám strach, že sezona dopadne špatně.
Je vám 34 let a před pár týdny jste na Julisce prodloužil kontrakt o tři a půl roku. Dokážete si představit, že byste nejvyšší soutěž chytal i jinde než v Dukle?
Bylo by to těžké, ale člověk by se s tím prostě musel smířit. Jako mladý máte ambice dostat se do zahraničí. Ještě před třemi, čtyřmi lety jsem cizinu chtěl zkusit, ale nehonil jsem to. Nabídka nepřišla, vůbec toho ale nelituju. Kdyby mi někdo v osmnácti řekl, že budu mít jednou přes 200 startů v první lize, nevěřil bych mu. Jsem vděčný, kolik zápasů jsem za Duklu odchytal. Ve svém věku jsem dostal od vedení šanci pokračovat, za což jsem strašně šťastný. Jsem tady od svých 22 let a považuju se za Dukláka. Lidi jsou tu vstřícní, hodní, je to takové rodinné. Jsem v Dukle spokojený a nic mi tu nechybí. Tenhle klub už bude pro mě vždycky na prvním místě.
Z čehož má asi váš otec Petr, bývalý skvělý obránce Dukly a současný trenér Jablonce, jistě velkou radost.
Je podle mě hlavně rád, že se mi vyhýbají zranění, pravidelně chytám a držím si jakžtakž úroveň. Samozřejmě v Dukle hrával a jezdí se dívat. Sedne si s bývalými spoluhráči a koukají tady na fotbal společně. Jsem rád, že na mě chodí. Já fandím jemu, on zase mně.
Neměli jste štěstí potkat se spolu v jednom mužstvu. Lákalo by vás to?
To by asi nedělalo dobrotu. Když tohle téma před námi někdo nadhodil, moc jsme se na něj netvářili. Nedokážu si to představit ani já, ani táta. Jsme spolu v kontaktu každý den. Nevím, jak působí v kabině. Nějak bychom to sladili, ale bylo by to zvláštní.
Existovala někdy v minulosti šance, že byste se sešli v jednom klubu?
Ne, nebyl ani žádný náznak.
