Článek
„Chviličku jsem si trochu říkal, že jsem vůl, ale naštěstí to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Já jsem rád, že jsem se u toho nezastavil, že jsem s ním ještě běžel zpátky. Tím jsem ho ještě trochu rozhodil, jak sám říkal. A naštěstí to netrefil," usmíval se gólman Slavie po zápase.
„Skutečně jedna za dvou velkých šancí, které jsme za nerozhodného stavu měli. Možná i klíčová," povzdechl si asistent jabloneckého kouče Zdeněk Klucký nad příležitostí, která gólem neskončila.
„Mohlo jít o klíčový moment zápasu," souhlasil domácí trenér. „Hodně mi zatrnulo. A dokonce dvakrát. Jednak abychom neinkasovali, hned poté aby snad Ondra Jovoviče nefauloval," ulekl se Trpišovský, aby se snad Kolář nesnažil hrozící nebezpečí zažehnat třeba i za cenu karty. Třeba i červené...
„Však jsem se modlil, aby snad nedostal červenou. Má sice instrukce, jak si v podobných situacích počínat a že se má faulů vyvarovat, jenže člověk neví," polil Trpišovského pot i navzdory zimě a dešti, který se na trávník v Edenu vytrvale snášel.
„Vzhledem ke třem zbývajícím zápasům, jež nás ještě čekají, by jeho vyloučení představovalo velký problém," ulevilo se Trpišovskému, když Kolář respektoval instrukce, nefauloval a Černohorec tísněný vracejícím se Stochem bránu minul.
Ona stačila rychlá branka Holeše na úvod utkání. Projektil mířící přímo do šibenice, proti němuž byl Kolář bez šance.
„Až mi je ho líto. Během dvou utkání na něho jdou čtyři střely, z toho dvě do šibenice a jedna do tyče" soucítil Trpišovským se svým gólmanem, který byl stejně bezmocný i v předchozím domácím střetnutí s Plzní proti podobně výstavní ráně Kovaříka.
„Má to ale těžké. Buď na něho jdou střely z dálky, nebo musí čelit samostatným nájezdům. Vzhledem k našem způsobu hry je ale logické, že se nedostane do takového varu jako hostující brankář, neblýskne se pěti šesti zákroky, jako třeba jablonecký Hrubý a pak přijde takováto trefa."