Článek
„Ale rozhodně z toho, jak vše dopadlo, nejsem zklamaný. Je to přece moje volba. Už předem jsem avizoval, že není vyloučena ani tahle varianta. Během působení v Liberci jsem rodinu okrádal o hodně času. Teď je čas vše vrátit, splatit dluh,“ usmívá se čtyřiačtyřicetiletý rodák z Plzně. „Víte, já neumím myšlenky na fotbal doma vypnout. Rodina pak všechny moje starosti prožívala se mnou. Trošku jsem je šidil,“ pokrčí rameny otec dcer Terezy a Adély.
Odchod byl daný dávno
Den po skončení poslední ligové sezóny oznámil, že v Liberci končí. „Nebylo to rozhodnutí posledních dnů nebo týdnů, ale spíše měsíců,“ tvrdí Lavička. O jeho úmyslu s výjimkou manželky a dcer neměl nikdo tušení. „Kdybych tu informaci vypustil v průběhu jara, nikomu by to neprospělo. Moji nejbližší spolupracovníci to možná vycítili, ale ani jim jsem nic neprozradil.“
Co vedlo Lavičku opustit klub, kde zažil největší úspěch trenérské kariéry a získal si renomé nenápadného, leč uznávaného a respektovaného odborníka? „Došlo k určitým událostem a rovněž v některých otázkách se začal můj pohled rozcházet s pohledem vedení, což plně respektuji, protože jde o lidi, kteří do klubu dávají peníze a právem mají poslední slovo.“ Vymámit z Lavičky konkrétní příčiny rozchodu je prakticky nemožné. Potvrzuje pověst gentlemana a zásadu, že nikdy nerozebírá věci patřící jen určitému okruhu lidí na veřejnosti.
Stejně tak rázně odmítá, že úspěchy dosažené s libereckým týmem bez velkých jmen jsou hlavně jeho zásluhou. „Bez svých spolupracovníků a skvělých hráčů bychom nedosáhli ničeho,“ říká důrazně.
Kalná bramborová tečka
Za tři a půl roku v Liberci poznal těžký boj v situaci, kdy bylo mužstvo potrestáno bodovým odpočtem za korupční jednání jednoho z bývalých členů vedení. Během předminulého léta se pak vypořádal s odchody klíčových hráčů a podceňovaný tým dovedl k titulu. „Mám radost, že jsme v Liberci hráli dva roky o titul a jednou ho získali, byť závěr byl s kalnou bramborovou tečkou. Byť sezóna dopadla krutě, během jara jsme vyvrátili pochybnosti o naší kvalitě,“ rekapituluje působení pod Ještědem.
Krátce po skončení liberecké mise cítí především únavu. „Naše úloha na jaře nebyla vůbec snadná s ohledem na řadu zranění a skutečnosti, že kádr nebyl široký. Ale nechci plakat. Alespoň dostali příležitost nositelé naděje,“ připomíná starty náctiletých mladíků.
Loučení v Liberci přineslo Lavičkovi mnoho emotivních okamžiků. Nejprve dlouze hovořil s tajemným libereckým šéfem Ludvíkem Karlem, který následně Lavičkův odchod oznámil překvapeným hráčům v kabině. „Nejvíc naměkko jsem ale byl při rozlučce s fanoušky. To jsem měl v očích slzy,“ přiznává otevřeně Lavička.
Jeho sbírka úspěchů utěšeně narůstá. Ve Spartě si připsal coby asistent podíl na několika titulech, jako hlavní trenér ji dovedl k druhému místu, Žižkov dovedl na třetí místo, Liberec k titulu.
Kam povedou jeho kroky nyní, když odmítl ambiciózní Mladou Boleslav i nabídky z Olomouce a Jablonce? „Nezříkám se žádné práce. Nerozlišuji, jestli je klub s ambicemi na titul nebo je na opačném pólu tabulky. Pro mě je výzvou cokoliv nového. Noví lidé. Nový tým, jemuž mohu vtisknout svůj rukopis,“ vysvětluje Lavička. Zatím je na čekané. „Vyrazím s rodinou k moři. Odpočinu si a budu relaxovat,“ nedělá si těžkou hlavu.
