Hlavní obsah

Kliment by rád ve Slovácku restartoval kariéru: Třeba se ještě dočkám gólu i v nároďáku

Čestmír FolkSport.cz

V roce 2015 ho hattrick v zápase se Srbskem na domácím mistrovství Evropy fotbalistů do 21 roků katapultoval z Jihlavy do bundesligového Stuttgartu, odkud pak útočník Jan Kliment hostoval v dánském Bröndby Kodaň. Chvíle slávy však poté vystřídalo mnohem těžší období. Dnes šestadvacetiletý hráč si v dubnu 2018 těžce poranil vazy v levém koleni a dlouhých patnáct měsíců se léčil. Na hřišti se znovu objevil až loni na podzim v dresu béčka Stuttgartu v páté nejvyšší německé soutěži. Nyní se vrací do české ligy, slibně započatou kariéru se pokusí restartovat ve Slovácku.

Foto: Dalibor Glück, ČTK

Jan Kliment je novou posilou Slovácka

Článek

Vybíral jste z více nabídek?

Mohl jsem jít i do Holandska. Byla to taky nejvyšší soutěž. Jenže klub, který mě chtěl, hraje i mistrovské zápasy na umělé trávě. To by nebylo pro moje koleno dobré. Při rozhodování sehrálo značnou roli i to, že Uherské Hradiště je jen zhruba dvě hodinky cesty z Jihlavy, odkud pocházím. A taky jsem cítil, že o mě Slovácko hodně stojí. Manažer Šumulikoski za mnou přijel na kafe dokonce až na Vysočinu. A volal mi i trenér Svědík.

Přesvědčilo vás také šesté místo hradišťského týmu po podzimní části první ligy?

Jasně. Líbí se mi fotbal, jaký Slovácko předvádí. Na kouči Svědíkovi je poznat, že má nějakou vizi. Chce mužstvo posouvat pořád někam dál. Láká mě zkusit zabojovat na jaře s Hradištěm o elitní šestku. To by byl obrovský úspěch. Budu se ze všech sil snažit k němu přispět. Tým má navíc šanci dostat se hodně daleko i v MOL Cupu. Liberec by nemusel být ve čtvrtfinále nepřekonatelným soupeřem. Zvlášť když budeme mít výhodu domácího prostředí.

Foto: Dalibor Glück, ČTK

Jan Kliment se chystá na své nové angažmá v dresu Slovácka

Jihlava, jejímž jste odchovancem, vás neoslovila?

Nějaký kontakt proběhl. Spíš jsme se ale bavili o tom, že bych se s místními kluky zapojil do zimní přípravy, kdybych neměl nic jiného. V takovém případě přicházela v úvahu i moje jarní výpomoc na hřišti. Na Vysočině se ale přece jen teď hraje jen druhá liga, takže jsem moc rád, že se Slovácko ozvalo.

Znal jste jeho hráče?

Moc ne. Trochu víc snad jen útočníka Pavla Dvořáka. Já jsem totiž v Česku spíš sledoval týmy, v nichž mám kamarády. Kupříkladu Brno kvůli Lukáši Kryštůfkovi.

Jaké jsou vaše první dojmy z nového angažmá?

Jen ty nejlepší. Noví spoluhráči mě přijali skvěle. A docela mě překvapilo, jak náročné tréninky nám kouč na úvod zimní přípravy naordinoval. Těžší jsem nezažil snad ani v bundeslize. Docela jsem tudíž uvítal, že jsem si mohl před pondělním odjezdem na kondiční soustředění do Chorvatska o víkendu dva dny doma odpočnout.

Jak vzpomínáte na působení ve Stuttgartu?

Byl to samozřejmě tehdy neskutečný skok, přestože se i u nás podmínky v poslední době hodně mění k lepšímu. Fungování Jihlavy a bundesligového klubu byly ale tenkrát dva zcela odlišné světy. Především v zázemí jsem vypozoroval značný rozdíl. V Německu je v areálu stadionu snad úplně všechno. Včetně malé nemocnice. Zatímco u nás jsem přišel na stadion dvacet minut před tréninkem a jen jsem nazul kopačky, tam jsme se scházeli minimálně hodinu dopředu a šli ještě do posilovny. Zpočátku jsem vůbec nechápal proč.

Foto: Dalibor Glück, ČTK

Jan Kliment v plné přípravě

S dnešními zkušenostmi byste se tehdy rozhodl stejně?

Asi jo. Byl jsem tenkrát mladý a tolik jsem to zase neřešil. Cítil jsem hlavně velkou příležitost prosadit se v cizině. Kdyby mě teď ale požádali o radu mladší kluci, kteří se octnou v podobné situaci, asi bych jim přece jen doporučil, aby si jako mezistupeň před přestupem do velkého zahraničního klubu nejprve zvolili Slavii, Plzeň či Spartu. Pak by odešli lépe připraveni než já.

Vy ovšem tehdejšího přestupu nelitujete?

Nikoli. Odehrál jsem za Stuttgart osm bundesligových utkání a vstřelil jsem i gól, jímž jsem přispěl k plichtě 2:2 v Hoffenheimu. To už mi nikdo nevezme.

Jak se vám v Německu žilo mimo stadion?

Nestěžuju si. Němci jsou ale takoví trochu studení. A někteří umějí být i pořádně nepříjemní. To Dánsko mi přirostlo k srdci mnohem víc.

Proč?

Moc se mi tam líbilo. Přišlo mi, že tam žijí skoro samí suproví lidi. Všichni byli strašně příjemní, s čímkoliv člověku ochotně poradili. Kodaň je navíc nádherné město, které na mě udělalo obrovský dojem.

Vám se tam navíc dařilo i po fotbalové stránce, že?

Ano. Pravidelně jsem nastupoval, vyhráli jsme dánský pohár. Bröndby byl klub rodinného typu, vládla v něm skvělá atmosféra. Navíc jsem cítil důvěru trenéra a oblíbili si mě i fanoušci. Byli ke mně hrozně milí. Všechno se bohužel přetrhlo oním nešťastným zraněním.

Jak jste psychicky zvládal dlouhé období, během něhož jste musel na fotbal zapomenout?

To nebylo vůbec snadné. Život se vám rázem obrátí úplně naruby. V mém případě to bylo ještě těžší v tom, že když jsem se po půl roce chystal vrátit na hřiště, tak mi klubový lékař Stuttgartu Best sdělil, že to není dobré, a že musím podstoupit ještě další operaci. Jeho názor se lišil od českých doktorů. Nevěděl jsem proto, co mám dělat. Nakonec jsem na druhou operaci kývl. Nohu mi snad spravili dobře, byť jsem teď na startu zimní přípravy trochu koleno cítil.

Měl jste obavy, že budete muset kvůli zdravotním problémům fotbalu úplně nechat?

Tak to jsem si nikdy nepřipouštěl. Kdo mě trochu zná, ví o mně, že jsem tak trochu flegmatik. Z takových věcí se jen tak nesesypu. Snažil jsem se bojovat, jak to šlo. Tím ale netvrdím, že to pro mě byla nějaká brnkačka.

Jak vám zahraniční štace pomohly po jazykové stránce?

V němčině ovládám perfektně veškeré fotbalové výrazy a dokázal jsem se i domluvit v obchodě nebo při vyřizování různých věcí na úřadech. Anglicky však umím díky angažmá v Dánsku mnohem líp.

Loni na podzim jste nastupoval za béčko Stuttgartu. Neviděl jste šanci vybojovat si znovu místo v prvním mužstvu?

Ne. Od nich to bylo spíš takové vstřícné gesto. Dali mi možnost, abych se udržoval a mohl se dostat zpátky do velkého fotbalu. Nic mi ale neslíbili. Z vedení jsem necítil, že bych měl dostat další příležitost.

Pustíte si občas ještě na videu vydařené zápasy z Eura jednadvacítek?

Sem tam samozřejmě zavzpomínám. To, co mě tam tehdy potkalo, bylo hodně dobrý. A když přijdu navštívit rodiče, mohu se pokaždé pokochat Zlatou kopačkou, kterou jsem obdržel jako cenu pro nejlepšího kanonýra turnaje. Oni si ji doma vystavili. Byla to tehdy velká sláva.

Později jste nakoukl i do seniorského reprezentačního mužstva...

Na to mám pochopitelně strašně příjemné vzpomínky. Jen mě trochu mrzí, že jsem za seniorský nároďák nedal gól. Třeba se ještě dočkám.

Myšlenky na to, že si ještě zahrajete ve velkém zahraničním klubu, vás tedy neopustily?

Momentálně mám v hlavě samozřejmě především to, abych na jaře pomohl co nejvíc Slovácku. Když se mně ale povede půlrok nebo sezona, není nic vyloučeno. Stát se může všechno. Nejsem přece ještě tak starý. Vždyť kdo by před necelými pěti lety řekl, že po mistrovství Evropy odejdu do Německa?

Stanovil jste si, kolik branek byste chtěl na jaře za Slovácko nastřílet?

Přemýšlel jsem o tom, avšak nakonec jsem si řekl, že si žádnou metu raději určovat nebudu. Budu ale samozřejmě rád, když si zase užiju gólovou radost v pořádné soutěži. Párkrát jsem se sice trefil na podzim za béčko Stuttgartu, ale přece jen to byla až pátá liga. I když v Německu.

Už víte, na jaký post s vámi kouč Svědík počítá?

Především si musím vybojovat místo v základní sestavě. Udělám pro to úplně všechno. Věřím, že bych v tom případě nastupoval na hrotu, kde se cítím na hřišti nejlíp.

Hodláte do Uherského Hradiště denně z Jihlavy dojíždět?

To ne. Každý den bych to nedal. Sháním si v Hradišti byt. Předpokládám, že moje rodina, do níž počítám manželku a psa, se přestěhují za mnou.

Už jste na Slovácku ochutnal slivovici?

Ne. Zatím mi ji naštěstí nikdo nenabídl, a doufám, že ani nenabídne. Jsem tady přece kvůli fotbalu.

Reklama

Související témata: