Hlavní obsah

Vorel: Na Liberec bychom v jedenácti asi měli

Michal Vorel vystřídal v brance Slavie pro zápas s Libercem zkušeného Martina Vaniaka. Vorel se své šance ale chytil dobře, několikrát pokryl nebezpečné pokusy domácích fotbalistů a přestože sám ve svém výkonu několik chybiček našel, inkasoval až z dělovky Petra Papouška, která prošla zdí. Potom měli domácí několik gólových příležitostí, Vorel se ale prohry nebál. „Kdo se bojí, nesmí do lesa,“ řekl po utkání.

Článek
Fotogalerie

Jaké to bylo hrát v oslabení?

Bylo to náročné. Liberec celou dobu držel míč na svých kopačkách a kombinoval. O to je to těžší. Hráči se musí často přesouvat a vykrývat prostor. Tím si získali převahu a na konci už nám docházely síly.

Poprvé jste letos chytal v lize. Jaké to pro vás bylo?

Dlouho jsem čekal na svou šanci, dlouho jsem se na ni připravoval. Asi bylo znát, že to byl můj první zápas. Možná mi chybělo jistější řešení herních situací. Začátky jsou těžké a já doufám, že se to bude zlepšovat.

Kdy jste se dozvěděl, že půjdete proti Liberci do brány?

Dozvěděl jsem se to dneska před obědem. Myslím si ale, že to není příliš podstatné. Podstatné je být připraven na každý zápas. Nikdy nevíte, co se může stát. Může se třeba v první minutě někdo zranit, může se to stát v devadesáté minutě. Takže jestli se to dozvíte hodinu nebo den před zápasem podle mě není tak důležité.

Doufal jste, že ta šance přijde?

Určitě jsem v to doufal a asi největší splín jsem měl na Arsenalu. Hráli jsme na krásném stadiónu, proti nám nastupoval mančaft Arsenalu, což je světová špička a člověk pro takovéhle zápasy trénuje. Aby se na takovéhle zápasy dostal a aby si udělal radost.

Na konci zápasu asi bylo po splínu?

Ne, takhle já to vůbec neberu. Pro nás to byla vysoká škola fotbalu. Ostudou se to dá nazvat, ale my jsme dostali lekci, z které jsme se poučili a já si myslím, že je to i v něčem prospěšné.

Byli jste tou vysokou porážkou poznamenáni i v zápase proti Liberci?

Dnes to znát nebylo, ale šedesát minut jsme hráli v deseti. Nechtěl bych snižovat kvality Liberce, ale na tento tým, kdybychom hráli v plném počtu, bychom asi měli. Na „asi“ se ale nehraje.

Jak byste popsal inkasovaný gól?

Prý mu předcházel ofsajd. Také jsem měl takový pocit, že byl Honza Nezmar v ofsajdu, ale rozhodčí ani nikdo jiný si toho nevšimli a hrálo se dál. Ten faul jsem ani neviděl, protože jsem hledal míč po tom, co ho do mě Nezmar napálil. A potom to bylo strašně blízko. Já přes zeď vůbec nic neviděl a ona se rozestoupila na poslední chvíli. Navíc přede mnou ještě zaplaval balón, takže jsem už nestačil zareagovat. Přesto jsem tušil, že bude Papoušek střílet na moji stranu, protože to bylo hodně blízko. Ale tyto balóny nedrží dráhu letu, proto je velice těžké na ně reagovat.

Cítíte se tedy poškozeni, když tomu gólu předcházel ofsajd?

Křivdu necítím. Jak my, tak rozhodčí jsou jenom lidi. Takový je fotbal, to se stává. My se s tím musíme vyrovnat a hrát dál. Naše chyba byla, že jsme se nechali oslabit a že jsme pustili Liberec do takového stylu hry.

Těsně před koncem zápasu Dohnálek trefil břevno vaší branky...

Byla to nepřehledná situace, z chumle hráčů se najednou objevil balón, takže mi samozřejmě zatrnulo.

Nebál jste se nakonec, že byste mohli přijít i o bod?

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Výsledek mohl dopadnout jakkoliv. Liberci se naštěstí nedařila kombinační hra a v tom byl podle mě jejich kámen úrazu. Pro nás je to vydřený bod.

Reklama

Související témata: