Článek
Klíčový pro vývoj utkání byl první gól v 11. minutě. Řezník zatáhl míč po pravé straně a vyslal dopředu kolmou přihrávku, kterou Lukeš nezištně přenechal Varadimu, jehož centr brankář Lovásik malinko nadzvedl, míč spadl před Ličku a ten ho ze vzduchu napálil do sítě.
„Snažil jsem se trefit balón nártem, bál jsem se, aby to nebylo šajtlí, protože by hrozilo, že branku netrefím,“ culil se Mario Lička, se sedmi trefami nejlepší podzimní střelec ostravského celku.
Ve druhé půli ale hrála většinou Sigma. „Chtěli jsme být kompaktní v defenzivě, jenže to dopadlo tak, že jsme byli až moc zalezlí. Olomouc ukázala, že má formu. Ale utkat se se soupeřem, který chce hrát fotbal, je radost. A ještě v takovém prostředí, jaké nám vytvořili diváci,“ liboval si Lička.
Hanácký tým v posledních utkáních hodně spoléhal na Michala Ordoše, ten se však tentokrát neprosadil. „Dopouštěli jsme se chyby tím, že jsme míče nakopávali dopředu. Baník tomu dokázal čelit, a protože své šance na rozdíl od nás proměnil, vyhrál zaslouženě,“ zamyslel se po utkání.
Naprázdno vyšel i druhý z obávaných olomouckých útočníků Pavel Šultes, byť byl pro obranu Baníku neustálou hrozbou. „Co z toho, když jsem gól nedal,“ smutnil. Nejblíže vyrovnání byl zřejmě v 60. minutě. „S míčem jsem se otočil ve vápně a rychle vypálil levou. Trefil jsem ale jen nohu brankáře,“ povzdechl si.
Gólman Vít Baránek v té chvíli svému týmu výrazně pomohl. Ale nejkrušnější chvíle v zápase to pro něj nebyla. „Největším nepřítelem gólmanů je vždycky nerovný terén a vítr. Co ten dělal s balónem, bylo k neuvěření. A šance Šultese? Směr střely jsem předpokládal, ale musel jsem včas dostat nohy pod sebe.“
