Článek
„Měl jsem s kolenem problémy už na vojně. Tehdy mi při artroskopii vzali dvě třetiny vazu. Ale zbytek mi brzy prasknul a přirostl k zadnímu vazu. V tom nešťastném utkání se Slováckem jsem si přední přetrhl definitivně, zadní natrhl a ještě poškodil chrupavku. Operace už byla nevyhnutelná,“ líčil zdravotní peripetie Černý.
Zdravotně se dal do kupy tolik, že už před vánočními svátky začal s individuálním tréninkem. „Potřebuju pohyb. Manko se na mně podepsalo. Těžko hlídám váhu. Však mě trenér varoval hned po operaci. Mám štěstí, že nemusím vánoční cukroví a jsem spíše na maso. Ale i tak u mě kilogramy letí rychle nahoru. Až začnu s plným tréninkem, brzy se dostanu na patřičnou úroveň,“ sliboval třicetiletý záložník.
Zatímco spoluhráči si užívali zimní dovolené, on chodil běhat na pás nebo na spinning. „A právě proto jsem vyrazil na hory s týmem. Je jedno, jestli tuhle část přípravy absolvuji v Praze sám nebo jsem na soustředění. Společně s klukama mi naopak trénink lépe ubývá,“ lebedil si.
Radost mu vydržela jen krátce. V neděli místo na běžky vyrazil na pěší túru. „Ale nebyla to žádná selanka. Do batohů jsme nafasovali plastové lahve. Celkem sedm a půl litru vody. Hodinu a půl jsme jen stoupali a pěkně v tempu podle sporttesteru,“ líčil Černý.
Větší zátěž po dlouhé přestávce jeho tělo nezvládlo. Po pondělním spinningu se cítil zle. „Naplno se mi rozjela viróza. A k tomu začala strašně bolet třísla. Návrat musím odložit,“ krčil rameny, když se odpoledne loučil a mířil do Prahy, aby virózou nenakazil spoluhráče a u specialistů vyléčil třísla.
