Článek
Sparta v pátek končí soustředění ve Špindlerově Mlýně. Už jste se po letech strávených v zahraničí aklimatizoval na zimní dril?
Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si zase zvykl. Počítal jsem to - je to moje čtyřicátá příprava v kariéře... Pořád stejná, běhá se po kopcích. Letos jsem si aspoň odpustil běžky, po nich mě bolí třísla a kolena, navíc jsem si loni při dvou pádech natloukl. Jsem rád, že jedeme domů.
Do přípravy už nenastoupil Patrik Berger. Definitivně skončil, takže teď jste vy úplně poslední mohykán svojí generace...
Je to smutné, nepříjemné. Ale takový je život. Se mnou snad ještě můžeme počítat Pavla Horvátha a Jardu Blažka.
Jaké to bude, až jednou skončíte?
Bojím se toho. Fakt mě to straší. Patrik byl ještě nedávno s námi v kabině. Pak jeho zdravotní stav nebyl dobrý a najednou tady není. Teď jsem na řadě já.
To zní, jako byste mluvil o smrti.
Svým způsobem o smrti mluvím. Fotbal, to je pro hráče půl života, vždyť kopu od šesti let. Až skončím, bude to pro mě polosmrt. Jsme naučení na určité věci. A najednou tam ten řád a stereotyp nebude. Ani kontakt s lidmi. Obdivuji každého hráče, který dokáže skončit sám, aniž by musel. Já toho mám taky dost, ale jedu dál.
Jak dlouho?
Dokud jsem zdravý, budu hrát. Až budu zbytečný a kluci si ze mě budou na hřišti dělat srandu, tak budu soudný, ruku také zvednu a skončím. Klidně půjdu hrát nižší soutěž.
Jenže to už nebude v takovém napětí.
Přesně tak, napětí mi bude chybět nejvíc. Zažíval jsem ho třicet let. A najednou nebude. Můžete hrát nějaké srandamače a takové ty silvestrovské blázince, jenže to už prostě není ono.
Asi byste si určitě přál skončit po nějakém úspěchu, na vrcholu.
Když jsme vyhráli double, už tehdy mi hodně lidí radilo, abych skončil. Ale to jsem byl ještě mladý, ne tolik unavený jako teď. Takový konec by byl samozřejmě krásný.
Dokdy tedy chcete hrát?
Takhle opravdu nepřemýšlím. Smlouvu ve Spartě mám do léta, její prodloužení je v jednání.
Držíte se i díky tomu, že Sparta má hodně mladé mužstvo?
Pomáhá mi, že jsem mezi mladými. Díky tomu si vlastně prodlužuji život. Mladší spoluhráči jsou vlastně děti, mám to doma. I když oni žijí v Matrixu a to je trošku mimo mě...
Na jaře byste mohl hrát stopera s podobným mazákem jako jste sám, s exslávistou Brabcem.
Viděl bych ho vedle sebe hrozně rád. Je to dobrý fotbalista, dobrý a hodný kluk. Dal by nám hodně. A že hrál ve Slavii? Takových kluků bylo, co se v obou klubech protočilo. Já bych to tedy udělat nemohl, ale každý jsme z jiného těsta. Opravdu bych ho přivítal. Jsou přece i slušní slávisti, i když je jich málo... (smích)
Brabec je však stejný vůdčí typ jako vy. To byste se na hřišti snesli?
Nepřekáželi bychom si. Ušetřil bych navíc spoustu energie a spoustu práce. Půlku řízení by měl na sobě Erich. A kdyby to převzal celé, byl bych jenom rád. Vždycky jsem měl vedle sebe někoho, kdo to víc uměl s míčem, já byl takový ten mydlič. Proto nám to třeba fungovalo i naposledy s Hubníkem.
