Článek
„Nepamatuju si, že by někdo měl takový náskok v průběhu soutěže. Byl jsem u toho, když jsme se Spartou měli před pěti lety po podzimu k dobru devět bodů na Teplice. Tehdy nás vedl Franta Straka, kterého v zimě vyhodili a přišel trenér Hřebík. Titul jsme získali o jedenáct bodů před Slavií,“ vzpomíná Rezek na situaci starou šest let.
Zatímco tehdy ve Spartě patřil k „řadovým dělníkům“, v Plzni je klíčovým mužem. S devíti vstřelenými brankami vládne ligovým kanonýrům. I díky penaltám. Zahrával tři, což jen dokazuje Rezkův význam pro tým. V hierarchii exekutorů přeskočil i kapitána a mazáka Pavla Horvátha. „Nikdy se nedohadujeme. Jsme určení oba. S Ústím jsme si stříhali. Vyhrál jsem a Honza to nesl dost nelibě. Od té doby kope on. Sezóna mu skvěle vychází. Má chuť na góly, je úspěšný, a tak není důvod to měnit,“ vypráví pětatřicetiletý záložník.
Fotbalisté Plzně oslavují se svými fanoušky výhru v Hradci králové. Vpředu kapitán Pavel Horváth.foto: ČTK/Jakub Macháček
Jen jednou chtěl o osm let mladšího kolegu od značky pokutového kopu vyhnat. Na Slavii byl totiž Rezek faulovaný, přesto se chopil míče. „Podle nepsaného pravidla by neměl kopat postižený hráč. Ale Pavel je stará škola,“ usmívá se osmadvacetiletý střelec. Penaltu proměnil a zařídil vítězství Plzně. „Kdybych se necítil, nešel bych kopat. Mohl bych poškodit mužstvo, což bych nikdy neudělal,“ zapřísahá se Rezek.
V čem se plzeňští exekutoři liší? „Já kopu penalty ze dvou kroků. Honza má rozběh delší, pět šest kroků. Ale nejdůležitější je koncentrace,“ míní Horváth. „Pavel je větší technik. Je schopen v posledním okamžiku změnit svůj záměr podle pohybu gólmana. A když to chce dát do šibenice, většinou to tam kopne. Já jsem většinou rozhodnutý dopředu a dávám míči větší razanci,“ popisuje Rezek.
Rezek má na penalty různé finty
Na penalty si troufal už od žákovských let. „Exekutorem jsem byl v Březně, Chomutově i Teplicích. V lize už byla moje pozice složitější, protože je kopali Horváth, Verbíř nebo Poborský,“ vzpomíná nynější lídr mezi ligovými střelci. „Nepamatuju si, že bych v soutěžním zápase penaltu nedal. Mám různé finty. V žácích jsem koukal na jednu stranu a kopal na druhou. Postupem času jsem přidával pohyb tělem. Ale třeba na vršovický dloubáček bych si netroufnul. Jsem pokorný. Navíc gólman by mi takový pokus určitě nezbaštil a táta s trenérem by mě zabili,“ culí se Rezek.
S devíti góly a jistotou penaltových exekucí má skvěle nakročeno i ke koruně pro nejlepšího střelce ligy. V předešlých deseti letech byl z pozdějších kanonýrů po dvanácti kolech jen tehdy ostravský Heinz stejně úspěšný. „Žádné plány nedělám. Teď mi stačí v zápase dva doteky na gól, což dříve neplatilo. Proto nelítám v oblacích. Trápení může přijít ze dne na den.“
