Článek
Po zmizení místopředsedy ČMFS Miroslava Kříže jste před půl rokem dostal ligu na starost. Očekával jste, že to bude na tak dlouhé období?
Bral jsem to jako provizorní řešení, i když jsem odpovědnost za profesionální fotbal cítil už dřív v souvislosti s mým zvolením do výkonného výboru ČMFS. Tehdy se mluvilo o tom, že valná hromada, která má řešit hlavně nové stanovy, bude v únoru. Na ní se měl volit místopředseda, pokud by se pan Kříž nevrátil. Mezitím se vzdal mandátu ve výkonném výboru Petr Doležal, který odešel ze Slavie a stal se zaměstnancem svazu. Valná hromada byla přesunuta na jaro a na ní budou dovoleni chybějící členové výkonného výboru. Za profesionální fotbal jsme zbyli s Karlem Poborským jen dva.
Co jste v této době musel řešit? Mluvilo se opět o větší samostatnosti profi fotbalu?
O větší samostatnosti profesionálních soutěží se hovoří již dlouho, bylo to i téma v programu Ivana Haška. Ihned po volbách byla dokonce zřízena panem Křížem pracovní skupina, která se tímto tématem měla zabývat a já jsem byl jejím členem. Bohužel se však ani jednou nesešla. Proto jsem považoval za svoji povinnost to téma uchopit a začít na něm opravdu konkrétně pracovat. Aktuálně je to tak, že jsem klubům předložil základní rámec, jak by ten projekt mohl fungovat, jednám s šéfem legislativní rady Petrem Doležalem o jeho zakomponování do stanov, proběhla na to téma již diskuze s představiteli UEFA, připravujeme založení sdružení profesionálních klubů.
Ale na první pohled obě nejvyšší soutěže běží bez problémů, potřebuje profesionální fotbal skutečně samostatnost?
Ono nejde o samostatnost jako takovou. Pojem samostatná liga je prázdný, nic neříkající. Hlavním smyslem té změny je organizační změna, změna pravomocí a kompetencí. Liga musí zůstat pod svazem, jinak by kluby například nemohly do evropských pohárů. Ze strany UEFA je tam řada restrikcí. Jde o větší využití potenciálu profi fotbalu. Soutěže běží, o to se stará především Ivo Lubas, ale to neznamená, že je všechno v pořádku.
Z vašich slov mám pocit, že český profesionální fotbal je nemocný...
Není nemocný, ale je lenivý a ospalý. Potřebuje probudit k životu, protože fotbal není jen o samotné hře, o tom, jakou má úroveň nebo že si dva týmy zahrají o tři body.
O čem ještě je?
V první řadě o fanoušcích, což jsou jeho zákazníci. Myslím, že naše liga není špatná, když použiji příměr, tak si myslím, že je to celkem dobré zboží za dobrou cenu, ale je zabalené ve špatném obalu a jak víme, obal prodává. A fanoušci ani zdaleka nejsou na prvním místě, proto jich chodí málo. Zatím se vedení fotbalu a klubů staralo jen o to, aby fungovaly soutěže, byly regulérní, aby zázemí pro hráče, trenéry a rozhodčí bylo na úrovni, svítilo se na hřiště a vyhřívaly se plochy. Ale fanoušek, který by měl být na prvním místě, zůstával v pozadí. Co je mu platné, že může na fotbal večer a hraje se na dobrém terénu, když v hledišti mrzne. Obecně se pro něj dělalo málo. Pak se divíme, že na fotbal nejde ani zadarmo.
To znamená, že jde především o obchodní hledisko fotbalu?
Jestliže je profesionální fotbal nejen sport, ale dnes už významný obchodní produkt, pak se musíme postarat v první řadě o to, abychom měli spokojeného zákazníka, což je fanoušek. Musí se to obrátit. Na prvním místě musí být fanoušek, pak to ostatní, protože základní podmínky pro fungování soutěží jsou už nastavené, jen je třeba dodržovat. Na svazu máme komise pro všechno možné, ale fanouškovi se až na výjimky příliš pozornosti nevěnuje. Každá firma má své zákaznické středisko, kam se může zákazník obrátit, ale fanoušek, když chce řešit nějaký problém, nemá na koho se obrátit. Přístup k němu se musí od základu změnit, svazem počínaje a kluby konče. Dám příklad. U nás se odkládají zápasy kvůli špatným terénům a zdraví hráčů. V Británii i jiných zemích kvůli fanouškům, kteří by se na zápas třeba nedostali, nebo by to pro ně nebylo bezpečné.
O samostatnosti ligy se mluví víc než deset let, ale bez obsahu, co by měla přinést?
Nenazval bych to osamostatněním, ale změnou kompetencí a pravomocí, jasným určením odpovědností. Kluby vlastní společnosti, které se řídí obchodním zákoníkem, mají cíl vytvářet zisk. Je to ryzí byznys, a jeho zákonitosti je třeba respektovat. Na obchodní společnosti nelze plně aplikovat principy řízení zájmové organizace, jakou je ČMFS. Kluby zvolené vedení, by si mělo soutěže i marketingové záležitosti a vše ostatní řídit samo a vytvořit si svůj aparát, který by pak měl za úkol zlepšit vše, co už jsem zmiňoval.
Mluví se také o počtu účastníků nejvyšší soutěže. Kolik by jich mělo být?
Tohle přímo nesouvisí s posílením autonomie profesionálního fotbalu. Vycházejme z toho, že profi licenci má dvaatřicet klubů první a druhé ligy. Názory na počet účastníků se liší. Někdo by zůstal u šestnácti, jiný by šel na dvanáct a více zápasů, další by ligu po určité části rozdělil a hrál play-off po vzoru hokeje, někteří by ji rozšířili na dvacet mužstev.
Mělo by jít především o atraktivitu soutěže. Myslíte na to?
Je to závažná otázka, na kterou bychom měli také hledat odpověď v širší veřejné diskuzi opřené o data z marketingových a jiných výzkumů a ne jít cestou pokus omyl.. Určitě by lize prospělo víc atraktivních zápasů, ale je otázka, jakou cestou se k nim dobrat. Musíme také zvednout přitažlivost domácího poháru. V jeho případě přidání zápasů atraktivitu nezvýšilo.
Jak do toho zapadají jednání o společné lize se Slovenskem?
České kluby této myšlence nakloněny nejsou. Společnou ligu nechtějí. Dokáží si spočítat, o kolik víc je to bude stát, ale nikde nevidí, co jim to přinese. Upřímně řečeno. Slovan, Trnava, Žilina ano, ale prosím bez urážky, kdo přijde například na Senicu... Jsou tu i jiné měny a rozdílná legislativa, jiná úroveň zázemí na stadionech atd.UEFA se dosud nevyjádřila, zda by takovou soutěž akceptovala, ani k prostupnosti do evropských pohárů. Spíš bych viděl schůdnější formu v nějakém společném poháru nebo podobné soutěži, zde si odzkoušet, zda ty problémy jsou opravdu tak velké, jak se nyní jeví a jaký může být obchodní potenciál takové soutěže.
Vy jste řekl, že by kluby měli víc investovat do fanoušků. To si nedovedu představit...
Mám na mysli marketing, image soutěže a jednotlivých klubů. Zázemí pro fanouška přímo na stadionu. Nejde jen o sedačky, ale například o občerstvení, úroveň pořadatelů a podobně. Ve srovnání s investicemi do vyhřívaných ploch a do umělého osvětlení se nejedná o tak velké částky, ale kluby si musí uvědomit, že to je správná investice. Je to o té změně ve vnímání toho problému. Musí se to udělat, protože jiná cesta není. Už tak mají kluby sponzorů málo a jsou ve finančních problémech. Když na fotbal lidi nebudou chodit, přijdou i o to málo. Mnohem menší zájem je také o naše hráče i v zahraničí, protože nabídka je široká, takže se ztenčil další zdroj. Ta změna, o níž mluvím, je běh na dlouhou trať. Ale pokud to neuděláme, bude ještě hůř.
Hráčů prodáváme méně a za menší částky. Spíš se stáváme importní zemí...
Ale za jakých podmínek. Jaká garnitura hráčů k nám přichází... Džeků, Kucků, Wilfriedů a dalších cizinců, které je možné prodat dál, u nás najdeme málo.
Na koho ale budou fanoušci chodit, když nejlepší odcházejí?
Pořád tu jsou hráči, na které se chodí. Ale toho musíme mnohem lépe využít.
Není také divné, že se u nás nehraje v době, kdy jsou nejlepší terény?
Trenéři tvrdí, že bylo by dobré mít hlavní přípravné období v létě a hrát víc v zimě. Já si myslím, že bychom se v první řadě měli zeptat fanoušků, jestli chtějí na fotbal za stávajících podmínek na stadiónech chodit v zimě. Nelze se srovnávat s Německem, s Anglií, tam je ta infrastruktura jinde. Z toho bych vyšel. V létě posíláme fanoušky na jiné sporty. Hrajme v zimě halové turnaje, jako to je třeba v Německu, vymysleme další akce, když chceme víc zápasů. Ale ty pak musíme náležitě zpropagovat a dát jim přitažlivost pro fanoušky. To znamená i lepší mediální obraz, protože u nás se píše o fotbale převážně negativně. Hokej je na tom z dlouhobého pohledu mnohem lépe, i když momentálně má větší problémy.
