Článek
Ne že by si svého azylu na tribuně vyloženě užíval. Třeba na úvahy, že každému trenérovi čas od času pohled shora na hřiště přijde vhod, vůbec nedá. „Když musím být na tribuně, žádnou výhodu to pro mě a pro mužstvo nemá. Trest ovšem respektuji, víc k tomu nemám,“ říká kouč Jozef Chovanec.
Stopku na deset týdnů a tím pádem devět ligových zápasů dostal za známou „španělskou“ kauzu, když v přípravě poslal v cizích dresech na hřiště hráče omluvené z reprezentace. Od prvního duelu na ostravských Bazalech tedy sedává v hledišti. Baník ho usadil na hlavní tribunu, teď Chovanec čeká, kam ho pošle Plzeň.
„Předem to nevím. Záleží na pořadatelích, jaké místo mi přidělí. Když mi dají vstupenku na protilehlou tribunu, tak budu muset jít tam. A když do kotle, tak si klidně sednu i tam. Musím to respektovat, je to daň za můj trest,“ usmívá se.
Na lavičce si poradí i beze mě...
Před zápasem i o přestávce smí za mužstvem do šatny. Když se mu na tribuně něco nelíbí, také zareaguje. „Situace na hřišti se opakují, některé věci musíte mít předem připravené. Ale neřeknu, jak komunikace s lavičkou přesně funguje.“
Zatímco kouč jedenadvacítky Jakub Dovalil nesměl během svého trestu od UEFA při zápase ani telefonovat, Chovanec takový zákaz nemá. „Že bych zvedl telefon a někomu tam volal? To je jen něčí mylná představa... Hlavní práce s mužstvem se stejně odbývá v týdnu před zápasem. Máme dostatečně kvalitní trenérský štáb na to, aby si beze mě na lavičce poradil.“
K Plzni chová před vzájemným zápasem respekt. „Klidně se nám může rovnat, proč by ne? Má spoustu hráčů se zkušenostmi ze Sparta, řadu dalších získala zvenčí. V tom je teď jiná než dřív, šlape jim to,“ upozorňuje Chovanec.
