Článek
Cítíte se jako hvězda?
Nepřipadám si tak. To, že se mi daří, je spojené s mužstvem Plzně. Kluci, co tam se mnou hrají, jsou minimálně nadprůměrní ligoví hráči.
Ale všichni říkají, že v lize lepší hráč než vy není. Copak to neslyšíte?
Možná jsem nejhezčí (smích). Jsem nepřehlédnutelný kvůli vizáži, spousta lidí mě zná, tak možná proto to říkají…
Kdo je tedy hvězda ligy?
Třeba David Bystroň nebo David Limberský. Jako defenzivní hráči nejsou tolik na očích, ale pro Plzeň jsou nepostradatelní. Na svých postech jsou nejlepší v lize, ale za hvězdy je třeba mnozí nepovažují.
Za pár dní vám bude šestatřicet. Myslíte, že nejlepší období kariéry zažíváte až teď?
No, je fakt, že jsem si na to musel hodně dlouho počkat… Dalo se dohromady mužstvo, které mi sedí, tím pádem rostou i moje výkony a mám životní sezónu.
Jste lepší, než když jste odcházel před lety do ciziny?
Mám pocit, že hraju pořád stejně. Ale je fakt, že občas si dělám srandu z toho, že když dostanu špatnou přihrávku, chci si ten balón užít, a když se to povede, mám z toho dobrý pocit. Že jsem udělal něco těžšího, než je obvyklé. Jednoduché věci na tom hřišti jsou normální. Takže spíš spoustu situací řeším jinak než před deseti lety. Zkušenosti jsem posbíral a musí to být na mojí hře vidět.
| PAVEL HORVÁTH |
| Narozen: 22. 4. 1975. Klub: Viktoria Plzeň. Dosavadní kariéra: Břevnov, Sparta, Jablonec, Slavia, Sporting Lisabon, Galatasaray Istanbul, Teplice, Vissel Kóbe, Sparta. Post: střední záložník. Stav: ženatý, manželka Jana, dcera Adriana (9), syn Patrik (3). Přezdívka: Horvi. |
Co soudíte o fotbalové dlouhověkosti? Můžete na nejvyšší úrovni hrát třeba do čtyřiceti?
Záleží na životosprávě a na zdraví. Kdybych měl nějaké zranění delší než dva měsíce, tak by to byl můj konec. Začínat zase z nuly by bylo hrozně těžké. Ale pokud zdraví vydrží, chci hrát. Dokud nebudu za zenitem, nebo mi někdo nedá najevo, že už nestačím, tak o tom přemýšlet nebudu. Fotbal mě pořád baví. Někdy to nabuzení není takové, ale většinu tréninků si užívám a o zápasech ani nemluvě.
Dokážete si jednou říct, že nastala správná doba k odchodu?
Už jsem klukům v kabině říkal, že asi skončím letos, protože v nejlepším se má přestat… Máme to skvěle rozjeté, a i kdybychom nakonec ligu nevyhráli a byli druzí nebo třetí, stejně by to pro Plzeň byl historický úspěch. Ale vážně: smlouvu mám ještě na rok a zatím na konec kariéry nekoukám. Dokud budu zdravý a bude o mě zájem, tak chci hrát. I kdybych tomu týmu měl pomoci jen chvíli.
Až to jednou na nejvyšší úrovni zapíchnete, půjdete kopat někam do nižší soutěže jen za pivo a párek?
Jelikož jsem pár zápasů viděl, tak se toho trošku bojím. Často se to dost mydlí a vždycky se najde nějaký člověk, který si chce něco dokázat a pak to hodně bolí. Když ti zlomí nohu, není to žádná sranda. Přemýšlel bych o tom, ale myslím si, že v lize můžu ještě nějakou dobu hrát.
Musíte s přibývajícími léty více dodržovat životosprávu?
Je jasný, že se ze mě na stará kolena nestane vegetarián, ale v sezóně na vepřové koleno mockrát nezajdu. Spíš si dém tatarák nebo klasický biftek čtyři dny před zápasem, abych v sobě měl nějakou sílu. Jinak se snažím po večerech moc nejíst. Hlídám váhu. Kdybych ujížděl směrem nahoru, jsem schopen to omezit.
Co si nejradši dáte k jídlu z těch méně zdravých věcí?
Asi nějakou omáčku: guláš, svíčkovou, prostě českou klasiku. Nic moc extra. Doma děláme většinou ryby, těstoviny. Než bych hlídal to, co jím, tak si spíš dávám pozor večer.
A co pivo, když kopete za Plzeň?
Taky se to snažím omezit, dám si jich pár po zápase, abych usnul. Ale že bych jich vypil deset, to už ne…
Pavel Horváth se synemfoto: Právo/Jan Handrejch
Co byste chtěl ještě ve fotbale stihnout?
Uvidíme. Zahraniční angažmá není na pořadu dne, spíš mám teď výzvy v Plzni. Když to dobře dopadne, bude nás čekat předkolo nějakého evropského poháru a byla by škoda z Plzně utíkat, když je tam taková euforie. Já se třeba jako malý dítě těším na ten nový stadión. Atmosféra bude úplně jiná, nebude tam ta atletická dráha jako dosud a fotbal by měl taky vypadat jinak.
Pavel Horváth jednou pověsí kopačky na hřebík, co bude dělat?
Přemýšlím… Chtěl bych zůstat u fotbalu a pravděpodobně na hřišti. Nedokážu si představit, že bych byl nějaký funkcionář, ale třeba se to někdy může stát. Spíš se vidím na hřišti v roli trenéra.
Máte nějakou trenérskou licenci?
Zatím béčko, musím si udělat áčko. Momentálně na to nemám čas ani myšlenky. Možná až budu ten hráč, který bude nastupovat jen na dvacet minut, budu si moci dovolit vypadnout na týden z tréninku. Ale teď to nejde.
Zkoušel jste rozjet nějaký byznys?
Něco mám v hlavě, ale v životě už jsem dvakrát investoval a dvakrát to dopadlo špatně. Tak si to musím rozmyslet.
Zvládáte se starat o rodinu?
Jsou dny, kdy potřebuju vypnout nebo se dospat a v tom mám obrovskou podporu rodiny. Díky nim jsem schopen se dobře připravit na zápas. Když nejsem utahaný, jdu si něco zahrát s Páťou, ale jinak nedělám prakticky nic. Kromě toho, že někdy vařím… Griluju, zvládnu těstoviny, to mě baví.
| Hvězda ligy očima manželky Jany |
| Za dobu, co jsme spolu, se prakticky nezměnil. Doma nedělá skoro nic, ale je to dané tím, že hraje fotbal a ještě dojíždí do Plzně. Někdy tam i zůstává, z toho týdne je doma pár dnů. Ale až jednou s fotbalem skončí, určitě nám všechno vynahradí a doma bude víc pracovat… Teď nám totiž celé rodině dělá na hřišti radost. Třeba když naposledy porazili Spartu a celý stadión mu tleskal, to bylo nádherné. Snažíme se Pavla sledovat na vlastní oči. Patrik už vyrostl, tak můžeme jezdit skoro na všechny zápasy, včetně venkovních. Vezmu auto, naložím děti. Vyrazíme třeba už ráno, naplánujeme si nějaký výlet a pak jdeme na fotbal. Když hraje Pavel, kouká se na to hezky a doufám, že u toho fotbalu na nejvyšší úrovni ještě nějaký rok vydrží. Přejeme mu to všichni, protože ho to pořád strašně baví. |
Dělají vám děti velkou radost?
Jsou oba živí, třeba to budou sportovní typy. Patrik má zásobu hokejek, mraky míčů, snad ho bude něco bavit. Adriana chodí třikrát týdně tancovat. Nijak nevybočujou z normálního dětství. Patrik už má tři sady fotbalových dresů, největší problém byl sehnat dětský v té podobě, ve které hrajeme. Kromě Plzně má anglický a teď doroste do dresu japonského nároďáku. Ten jsme kupovali a ještě jsme nevěděli, že budeme mít kluka, ale vzali jsme ho do foroty…
Jste v rodině ten přísnější?
Já jsem spíš ten zlej. Jana je s dětmi celé dny a je z toho trošku otupělá, já to někdy musím řešit důrazněji. Ale samozřejmě se s nimi taky rád pomazlím.
Dokážete někdy dětem i nařezat?
Já to tady teď řeknu a přijde na mě sociálka (smích). Jsem zastáncem toho, že jedno plácnutí přes zadek je lepší než si vyřvat hlasivky…
Pomáháte doma?
Posekám zahradu a občas odvezu třeba PET lahve… Jinak asi nic. Možná bych to zvládl, ale bohužel mě k ničemu nepustí (smích). Já bych klidně vytřel, jenže není příležitost (smích). Ale jednu věc umím dobře: nejlíp ze všech přepínám televizi. Na to jsem fakt dobrej...
