Hlavní obsah

Jiří Štajner: Raft moc nejel, byla to docela makačka

V pětatřiceti letech je Jiří Štajner jedním z nejzkušenějších fotbalistů Liberce. Bundesligou ošlehaný matador je pro fanoušky severočeského klubu velkou ikonou. Na prahu nové sezóny sní o tom, že mužstvo bude bojovat pod novým trenérem Šilhavým o poháry.

Foto: FC Slovan Liberec

Jiří Štajner

Článek

Musel jste si na nového kouče dlouho zvykat?

To byla otázka chvilky. S tím jsem nikdy neměl problém. Jardu navíc znám dlouho, hlavně z reprezentace.

Nastoupili jste proti sobě někdy v lize?

Asi ne nebo si na to aspoň nepamatuju. Já už byl ve Slavii snad v roce 1994, možná jsem seděl na lavičce a Jarda hrál.

Máte k sobě s trenérem blíž, když se tak dlouho znáte?

Sice si tykáme, ale nijak toho nezneužívám. Beru to profesionálně, je to můj nadřízenej.

Jak jste v přípravě snášel běhání?

Já to zvládám v pohodě, nikdy mi nevadilo. I na starý kolena se rád proběhnu. Mám radši delší štreky. Jsem spíš vytrvalec než sprinter...

Naběhali jste toho hodně?

Docela dost, ale spousta z toho byla na hřišti. Bylo to ideální a dobře vyvážené s prací s balónem. Podle mě už není potřeba běhat tolik jako dřív. Někteří trenéři mi v tomhle přijdou zblblí. Spíš by se mělo víc dbát na to, aby hráči uměli kopnout do balónu a přihrát si.

Věnujete se s přibývajícími roky víc regeneraci?

Asi trochu jo. Teď mám rodinu, tak je pro mě regenerace i to, že jsem s nimi doma.

Jak doma relaxujete?

Vezmu sekačku, posekám zahradu. Nebo si lehnu k fotbalu.

Nedávno jste se přestěhoval do nového domu. Zvládáte práci kolem něj?

Starám se. Mám docela velkou zahradu a práce na ní mě baví. Udělám všechno. I doma ty základní věci dokážu, úplně levej nejsem.

Stihl jste si o dovolené dobře odpočinout?

Byla krátká, jen tři týdny. Já byl z Německa zvyklej minimálně na pět. Ale v zimě jsme zase neměli žádnou, takže se to vyrovná. Takhle jsem stihl akorát dovolenou s rodinou a pak jsme vyrazili s kamarádama na vodu.

Jakou řeku jste sjížděli?

Sázavu. Už jsme takhle vyrazili potřetí. Jeli jsme na raftu z Českého Šternberka do Chocerad, spali jsme v Sázavě. Moc to nejelo, docela jsme si mákli. Ale byl to parádní relax.

Myslíte si, že mužstvo Liberce bude v nové sezóně silnější?

S příchodem útočníků se zvedla konkurence směrem dopředu, velkou ztrátou bude odchod defenzivního záložníka Gecova, tam nás asi nejvíc tlačí bota. Vpředu nebudeme špatní, když nám to vydrží, ale musíme se soustředit na obranu, abychom nedostávali laciný góly.

Co říkáte na přesun Nezmara z útoku do obrany?

Vůbec to není špatný. Dopředu nám přišli kluci z Brna, vrátil se Blažek a Honza se prostě posunul. Je to ku prospěchu věci, cítím tam větší jistotu.

Nebudou vám chybět poháry?

To určitě, s tím jsem do Liberce šel. Poháry jsou můj osobní cíl a doufám, že i všech ostatních. Uvidíme, jestli to na ně bude stačit.

Doma máte dvě dcery, budou vám chodit fandit na stadión?

S manželkou už občas na fotbal vyrazily. Starší Adélce je pět, mladší Sofii dva. S Adélkou někdy blbneme s balónem i doma.

Dokdy jim táta bude na hřišti dělat radost?

Dokud to jde, není důvod končit. Mám smlouvu na tenhle rok a ještě nějakou dobu bych rád hrál. Vím, že se konec blíží, ale nepřemýšlím nad tím.

Nemrzí vás, že jste v poslední době vypadl z reprezentace, ač trenér Bílek tvrdil, že s vámi dál počítá?

No jo... Říkal, že počítá, a najednou nic. Člověk neví. Jednou je to tak, podruhé jinak. Ale já to nechávám být. S trenérem jsem nemluvil. Když mě budou chtít, tak snad zavolaj a já přijedu.

Reklama

Související témata: