Dvě trefy Kweukeho a Sparta už má na plzeňského obhájce titulu náskok osmi bodů

To bylo řečí, že kamerunský obr Kweuke je totálně z formy. Pět minut mu v Plzni stačilo, aby se po rohovém kopu Podaného procpal přes Čišovského k míči a hlavou načal skóre. Sparta s Jarošíkem ve stoperské dvojici se Zápotočným a bez Řepky, který pro zdravotní problémy k zápasu vůbec necestoval, samozřejmě okamžitě narostla.

Běhavá, důrazná, ochotná podstupovat osobní souboje eliminovala Sparta celkem v poklidu územní převahu domácích, kteří sice drželi míč, kombinovali, ale cestu ke Švengrově bráně přes umně vystavěný a dobře organizovaný obranný val nenacházeli. A protože střelecké pokusy zpoza šestnáctky či její hranice obrana Pražanů zblokovala, nešla na sparťanského gólmana až na Petrželův slabý pokus za celou první půli jediná přímá střela.

Marek Matějovský ze Sparty (vlevo) a Daniel Kolář z Plzně.foto: Právo/Petr Hloušek

Sparta se totiž stáhla do obrany, organizovaně bránila, i za cenu faulů a žlutých karet drobila hru a trpělivě čekala na svou další chvíli. Ta přišla po půlhodině, kdy znovu zaúřadoval neudržitelný Kweuke. Domácí obrana mu ovšem cestu k bráně usnadnila... V klamu, že sudí odpíská ofsajd, nechala Huška narýsovat přesnou kolmici mezi oba stopery a Kweuke si pohrál i s brankářem Čechem.

Pro domácí už to bylo moc. A když čtyři minuty před přestávkou stáhl Zápotočný rukou unikajícího Pilaře a vyfasoval jen žlutou kartu, nervy pracovaly a vášně plály.

Přestávka emoce zklidnila, ale na obrazu hry a pramálo pohledném fotbalu nic nezměnila. Plzeň se už hnala do ofenzívy doslova bezhlavě a ve snaze otočit výsledek riskovala, což Pražanům pochopitelně nahrávalo. Taktiky z první půle se drželi dál, jen defenzivu ještě více vyztužili a výpady do zívající domácí obrany táhli jednodušeji, rychleji a nebezpečněji.

Václav Pilař z Plzně si kryje míč před sparťanským Liborem Sionkem.foto: Právo/Petr Hloušek

Sionko po jednom z nich mohl zasadit domácím ránu z milosti, ovšem obloučkem přehodil nejen Čecha, ale i bránu, Kweuke své kontry rovněž ke třetímu gólu nedotáhl, takže Vrbův celek se mohl snažit až do konce.

Ovšem jen snažit, protože s výjimkou pokusu Rajtorala míjejícího bránu se v chaotickém úsilí měnícím se s ubíhajícími minutamu ve hru na náhodu do pořádné šance nedostal a ani na čestný gól se tudíž nezmohl, takže poprvé od zápasu s Libercem 15. srpna 2009 doma poznal, jak chutná prohra.