Článek
Horváth, který přišel na hřiště v 54. minutě a v 64. minutě zařídil vedoucí gól svého týmu, by si na tuto roli ale troufl... „Však jsem také trenérovi řekl, že bude ještě prstíčkem hrabat, abych to odehrál na stoperu,“ žertoval Horváth a vzápětí vážně dodal: „Je jasné, že svojí rychlostí bych stopery soupeře neoslnil, ale zkušenosti mám. Myslím si, že kdyby bylo opravdu nejhůř a nikdo se nenašel, ten jeden zápas bych zvládl.“
Přišel, viděl, zařídil...Plzeň měla sice proti Boleslavi velkou převahu, ale působila trochu bezradně ve finální přihrávce a zakončení. Zatímco František Rajtoral, který střídal společně s Horváthem hru mužstva rozhýbal, a silně větral soupeřovu obranu, Horváth dal hře smysl a z jeho přihrávek a centrů hrozilo neustále nebezpečí. Jeden z nich proměnil Hanousek ve vedoucí gól, který prakticky zápas rozhodl. Na Horvátha pak všichni pěli slova chvály, včetně obou trenérů. "Od toho jsme na hřiště s Frantou Rajtoralem šli, abychom s tím něco udělali a nejlépe zápas rozhodli. To jsme splnili. Z tohoto pohledu to bylo vydařené utkání, ale určitě jsem sehrál i lepší,“ pravil Horváth.
Varianta, že by utkání skončilo další blamáží, tedy Plzeň nevyhrála, si prý na lavičce vůbec nepřipouštěl. „Na lavičce jsem seděl jen první půli, pak jsem se rozcvičoval, takže mohu těžko mluvit o nějaké rostoucí nervozitě. Něco takového, o čem hovoříte, jsme si nepřipouštěli, ale určitá nervozita s námi pochopitelně šila. Bylo by hodně špatné, kdybychom měli už v půli v hlavách, že nezvítězíme. Výborně hrála naše obrana, soupeř prakticky neměl nebezpečnou ránu na branku. Od toho se odvíjel náš výkon. Nakonec jsme vyhráli zaslouženě 2:0."
Horváth: Koubek měl pravdu, jsem taťkaDo hodnocení svých spoluhráčů, kteří v kombinaci a hlavně nápaditosti dlouho tápali, se nechtěl Horváth pouštět. „Výkon spoluhráčů nebo důvody, proč se nám nedařilo dát brzy gól, z lavičky těžko mohu hodnotit. Sedíte na úrovni hřiště, situace se dějí třeba osmdesát metrů od vás, pohled je zkreslený, protože nevidíte všechno. Obdivuji trenéry, že z této perspektivy dokážou reagovat a něco účinně změnit. Na sezení nejsem zvyklý, tohle pro mne byla dobrá zkušenost,“ pravil diplomaticky.
Nevděk světem vládne. Místo, aby mu spoluhráči poděkovali, dělali si ze sedmatřicetiletého borce legraci. „Hned ráno mi říkali v šatně, že jsem jejich taťka. Tak mě nazval na tiskovce po zápase mladoboleslavský kouč Koubek. Měl pravdu, já taťka jsem. To není žádný pocit, ale holý fakt. Vždyť i někteří kluci z mužstva by mohli být mými syny. Snažím se jim ukázat, že na to pořád mám a něco je naučit. A že mi nepoděkovali? Za co? Vždyť jsem jen udělal to, pro co jsem šel na hřiště,“ odmítl chválu.
Na Lokeren odpočatý
Trenér Vrba ho nechal společně s Rajtoralem sedět první půli, pak je poslal změnit vývoj zápasu. „Odehrál jsem nějakých pětatřicet minut, k tomu rozvičení... Skutečně jsem pošetřil hodně sil a na Lokeren budu odpočatý. V pondělí jsme na tréninku vyklusávali a dva dny před zápasem o postup do Evropské ligy nás určitě trenér dřít nebude,“ pochvaloval si Horváth.
Do odvety jde ale Plzeň poprvé v předkolech evropských pohárů s mankem ze hřiště soupeře. „Nijak nás to neděsí. Zápas v Bruselu byl vyrovnaný, dokonce jsme měli víc šancí. Nakonec jsme 1:2 prohráli smolným gólem z penalty v samém závěru. Postoupit chceme a máme kvalitu na to, abychom zápas rozhodli už v průběhu devadesáti minut a nepřipustili žádné drama, i když to nebude lehké. I kdybychom tam remizovali nebo o gól vyhráli, stejně bychom doma hráli na vítězství, jen by taktika byla trochu jiná. V žádném případě nelze takové zápasy hrát na 0:0. Takhle se budeme snažit dát co nejdříve branku a nějaké přidat, aby byl postup co nejjasnější. Věříme, že bude plný stadión,“ dodal Horváth.
