Článek
Psal se 30. duben 2004 a do předmájové půlnoci chyběly dvě hodiny. U zmíněné benzínky zasáhli maskovaní policisté a zatkli prvoligového rozhodčího Stanislava Hrušku a sportovního ředitele 1. FC Synot Jaroslava Hastíka, kteří se měli setkat kvůli předání úplatku. „Několikrát jsme ten den měnili místo a čas zásahu podle toho, jak se Hastík s Hruškou průběžně dohadovali na setkání. Peníze si u pumpy nepředali, ale u Hastíka bylo zajištěno 175 000 korun,“ vzpomíná tehdejší policejní vyšetřovatel Miroslav Buchta.
Ten byl ústřední postavou kauzy ze strany policie. Odmítá však, že by stovky stránek odposlechů fotbalových funkcionářů a rozhodčích unikly z policejních složek. „Měli je i obhájci vyšetřovaných,“ naznačuje možnou cestu nesmrtelných rozhovorů, v nichž figurovala jablka, hrušky, ale také kapříci.
Zbyl jen Mysliveček
Kauza začala zcela nenápadně o rok dříve u kdysi druholigového klubu Dolní Kounice. Nikdo netušil, že v ní bude později „namočeno“ a disciplinární komisí potrestáno dvacet rozhodčích, osm klubových funkcionářů, šest delegátů a pět klubů. Vyšetřováno ve čtyřech samostatných kauzách bylo jedenáct klubů a figurovala v nich jako obžalovaní nebo svědci více než stovka lidí. Před civilními soudy stanulo osmnáct osob, z nichž jen tři byli zproštěni obžaloby. Mezi nimi i tehdejší liberecký funkcionář František Mysliveček, který jako jediný zůstal činný v profesionálním fotbale a nyní pracuje v Plzni. Nikdo z ostatních potrestaných, především rozhodčích a delegátů, už se do nejvyšší soutěže nikdy nevrátil.
Disciplinární komise potrestala více než tři desítky osob tresty od zákazu činnosti minimálně na jeden rok až po pokuty v rozmezí 50 000 - 100 000 korun. Pěti klubům byly odečteny body a dostaly pokuty ve výši 300 000 až 500 000 korun. Viktoria Žižkov a Synot, nyní Slovácko, sestoupily z první ligy.
Také civilní soudy trestaly podmíněnými tresty až do výše čtrnácti měsíců, pokutami od třiceti do sto padesáti tisíc korun a zákazy činnosti ve fotbale. Nejhůře dopadl Ivan Horník, který dostal trest odnětí svobody na sedm měsíců s podmíněným odkladem na pět let, pokutu 900 000 korun a zákaz činnosti ve fotbale na deset let. Jeho zbytek mu byl po šesti letech prominut. Pokoušel se vrátit do profesionálního fotbalu v Chomutově a později na Střížkově, ale neúspěšně. Do prvoligového klubu si nikdo netroufl ho vzít, ač je před zákony, civilními i fotbalovými, čistý. Z fotbalu úplně zmizel i druhý „hrdina“ Milan Brabec, svého času úspěšný filmový a televizní producent.
Károlyi by nic neměnil
Kauzu z fotbalového hlediska řešila disciplinární komise vedená Alexandrem Károlyim, který byl tehdy několik měsíců v médiích populárnější než předseda vlády nebo prezident. „Pro mne tato kauza představovala přibližně tisíc hodin náročné a specifické práce pod veřejnou a mediální kontrolou. Do té doby nebyla žádná sportovní, ani mimosportovní korupční aféra řešena v tak velkém rozsahu a za mimořádně aktivní účasti médií. Neudělal bych ale nic jinak. Tento svůj závěr opírám o výsledky srovnatelných disciplinárních rozhodnutí ve fotbale ve vyspělých evropských zemích, ale i pravomocné rozsudky českých soudů, které byly, v obecných rysech, s našimi tresty konzistentní,“ řekl v rozhovoru pro Právo.
Co tato aféra v českém fotbale změnila? Téměř nic. Korupce se děje dál, jen utajeněji, a rafinovaněji, takže se hůř dokazuje. Navíc disciplinární komise, které přišly po té Károlyiho, navzdory požadavkům UEFA a FIFA, aby podezření z uplácení řešily po fotbalové stránce ihned, vyčkávají na výsledky policejních vyšetřování a rozhodnutí soudů...
