Hlavní obsah

Snad budu mít lepší jaro, abych se pak prosadil v Itálii, doufá liberecký Rambo

Radek MalinaPrávo

Jediný gól vstřelil v nejvyšší soutěži v libereckém dresu po letním návratu z Itálie fotbalový útočník Michael Rabušic. Kvůli zranění naskočil jen do šesti zápasů v základní sestavě, dvakrát hrál od první minuty v Evropské lize, kde se gólově neprosadil. „Už se těším na zimní přípravu,“ hlásil šestadvacetiletý útočník po skončení první části sezóny.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Liberecký útočník Michael Rabušic během utkání 3. předkola Evropské ligy s Hapoelem Kirjat Šmona.

Článek

Jak jste s podzimem v Liberci po návratu z Apeninského poloostrova spokojený?

Čekal jsem větší vytížení. Jenže jsem přišel a měl problém s lýtkovým svalem, tak jsem nabral tréninkové manko. Pak jsem naskočil v Marseille a poranil si rameno, to mě vyřadilo na tři týdny. Byly to takové kraviny, jenže takhle jsem nikdy zraněný nebyl. Absence byla dlouhá, musel jsem dotrénovat. Těší mě, že ke konci podzimu jsem se dal do kupy. Poslední zápasy už jsem se cítil dobře. V zimě se musím připravit, aby to na jaře nějak vypadalo.

Byl velký problém i v tom, že během předešlých měsíců v Itálii jste se na hřiště moc nedostal?

Člověk si řekne, že se vrátí a všechno půjde samo. Ale není to tak. Snažil jsem se trénovat navíc, přidával jsem si, ovšem někdy to možná bylo až na škodu, protože jsem neměl lehkost. Navíc druhá italská liga skončila začátkem května, měsíc jsem se chystal individuálně. A fotbalové věci člověk sám nevypiluje, přitom právě to mi chybělo nejvíc.

Projevil se na vás i fakt, že během roku a půl v Itálii jste vstřelil jediný gól, což pro sebevědomí kanonýra není ideální?

Bylo to hodně na palici. Pro útočníka je důležité, aby byl úspěšný. Špatná produktivita se se mnou vezla, měl jsem to v hlavě. Ve Veroně jsem naskočil do jediného utkání, když měl Luca Toni trest za karty, pak jsem třikrát střídal. Neměli jsme béčko a neměl jsem vytížení, což se na mě podepsalo. V druholigové Perugii jsem hrál zpočátku dobře, i klub byl spokojený, jenže jsem nedával góly. A pak mi řekli, abych odešel, že mám na jejich klub velký plat a potřebují dva tři jiné hráče. Následně jsem v Crotone zase naskakoval do rozjetého vlaku.

Neměl jste potíže přivyknout fotbalovému prostředí v Itálii?

Nerad slyším, když někteří kluci tvrdí, že tréninky v zahraničí jsou v jiném tempu. Nikdo jim nebrání, aby doma trénovali ve vysokém. Příprava je taková, jakou si ji hráč udělá. V Itálii je každý den jeden trénink, nic dvoufázového. Je to jiný styl, hodně zaměřený na techniku. Náročné je to stejně. Myslím, že třeba v Liberci trénujeme více než v Itálii.

Jak vyhlížíte s ohledem na všechny peripetie z první části sezóny zimní přípravu?

Potřebuju pořádně potrénovat, vždyť já neměl dva roky pořádnou přípravu. Když jsem šel do Verony, naskočil jsem v situaci, kdy už italská liga běžela. Minulý rok při přesunu z Perugie do Crotone byla situace obdobná, opět jsem dorazil až po třech odehraných zápasech. Neabsolvoval jsem v Itálii jedinou přípravu s klubem, kde jsem pak ten půlrok hrál, což se hodně projevilo. Příprava je strašně důležitá, proto se vážně těším. Doufám, že jaro budu mít lepší a vrátím se do Itálie řádně nachystaný. Mám smlouvu ještě na rok a chci ji dodržet. Moje motivace se prosadit je obrovská.

Reklama

Související témata: