Článek
Když Severočeši absolvovali středeční dohrávku 8. kola v Karviné, dorazil domů pod Ještěd hodinu po půlnoci. A ráno v půl sedmé už byl na stadiónu. „Nejde však o žádnou výjimku. Tak začíná můj každý tréninkový den. Už ani nepotřebuji budík," vypráví Ulihrach.
„Pokud ještě nemám hotovo z předchozího dne, začínám u pračky. Pak každému hráči do regálu se jmenovkou nachystám kompletní věci na trénink a podle individuálních požadavků doplňky," popisuje rutinu liberecký kustod. „Někdo chce speciální vroubkované ponožky, s nimiž noha v kopačce lépe drží. Další potřebuje odlišný druh termo trička nebo má vlastní spodní prádlo. A co máme Milana Baroše, tak mu třídím poštu. Chodí mu žádosti o kartičky z celého světa, trošku mu šetřím čas."
Děti vzal alespoň za exotikou
Pak následuje po konzultaci s trenéry příprava pomůcek na trénink, v jehož průběhu je Ulihrach hráčům k ruce. Když jednotka skončí, čekají kustoda minimálně další tři hodiny práce. „Pokud hrajeme Evropskou ligu nebo je zimní příprava, dělám tak dvě stě třicet hodin měsíčně," vypočítává Ulihrach, jaké galeje podstupuje.
„Je fakt, že dovolenou nebo víkendy jsme s rodinou nepoznali deset let. Děti mi vyrostly před očima. Když mají prázdniny, nám běží sezóna. Ale díky úspěchu v Evropě jsem je mohl vzít třeba do Baku, kam se asi nikdy nepodívají," krčí smířlivě rameny. „Někdo dělá na směny, někdo sedí celý den u přepážky... Jsem v super kolektivu, kde mě to baví. A ten čas neřeším," ujišťuje Ulihrach.
O fotbalisty pod Ještědem pečuje už deset let. Coby liberecký rodák začínal se severskou kombinací. Pak ve dvanácti přešel k fotbalu a dva roky po sametové revoluci se prosadil až do elitního libereckého výběru. „To byla jiná doba. O zajištění nemluvě," směje se Ulihrach.
„Dopoledne jsme montovali regály, odpoledne měli trénink. Po vojně jsem pak pracoval jako elektrikář, trénink byl od půl čtvrté. Pár spoluhráčů dělalo na stavbě. Občas si říkám, že by dnes některým mladým neuškodilo zkusit alespoň na dvanáct hodin manuální práci," naznačuje Ulihrach, že začínajícím fotbalistům mnohdy chybí více pokory.
Schopnosti posbírané během předešlých zaměstnání jsou pro Ulihracha výhodou. Všeobecná zručnost je jeden ze základních předpokladů pro práci kustoda, který musí ovládat třeba i práci s vrtačkou. „Kolíky odvrtám za pár minut," připouští, že je muž mnoha profesí.
Čtvrt tuny materiálu v bednách
Tři zápasy v řadě na hřišti soupeře, jak je nyní Liberec absolvuje, však vyžadují i notnou dávku logistického umění. „Do Fiorentiny povezeme v osmi přepravních bednách čtvrt tuny materiálu. Kluci musí mít čisté prádlo na trénink, dopolední protažení v den zápasu, další sadu na rozcvičku před utkáním. A k tomu dva komplety dresů včetně všech doplňků," vypočítává Ulihrach. „Vždycky mi běží hlavou, jestli jsem zabalil všechno," říká ve skladu pod hlavní tribunou, který zdobí dresy Hannoveru, Brém, Spartaku Moskva, reprezentace a mnohých dalších s věnováním od hráčů, jež libereckou šatnou za posledních deset let prošli.
Za zápasy v Česku cestuje Ulihrach v dodávce, kterou za pomocí truhláře upravil pro potřeby fotbalového klubu. Při cestách do zahraničí je pro kustoda nachystaný vůz i s řidičem. A tak zatímco hráči míří na hotel za odpočinkem, Ulihrach jede na stadión. „Je potřeba vše připravit, aby se kluci mohli soustředit jen na fotbal. A den pro mě končí v okamžiku, kdy si u mě po večeři kluci vyzvednou věci na ranní rozcvičení," přibližuje liberecký kustod.
Když pak dokončí svoji práci i fyzioterapeuti a maséři, nastává vzácná chvíle volna. „Vždy se snažíme najít alespoň hodinku, abychom se do města podívali. Většinou bydlíme stranou centra nebo úplně mimo, takže je to rychlovka taxíkem," směje se Ulihrach, že pro členy realizačního týmu nepředstavují venkovní duely Evropské ligy poznávací zájezdy. „Přesto je pro mě pokaždé největší odměna, když místo v Evropě vybojujeme."
