Článek
Minulý víkend byl už pomalu na odstřel. „Mám recept, jak mužstvo probrat," hájil se kouč Bohumil Páník na jednání klubové generality a možná i proto situaci ustál a vede mužstvo dál. U vršovického Botiče ho dokonce dovedl k výhře. První po deseti kolech naplněných zmarem a čekáním na vítězství.
„Stáhl jsem se do pozadí a dal jsem víc prostoru svým asistentům, aby mohli na mužstvo působit. Chválit i trestat. Sledoval jsem je zpovzdálí a odvedli výbornou práci. Hráči zpozorněli, víc se koncentrovali, byl to pro ně prostě nový impuls," prozrazoval Páník, v čem jeho recept spočíval.
Proti Klokanům zabral. „Vypadlo mi hodně hráčů ze základní sestavy, takže jsem musel postavit bojovníky a běžce. A právě naši bojovníci a běžci eliminovali největší sílu Bohemky a atributy, jimiž mívá doma navrch," chválil výkon svých svěřenců, kteří šli za výhrou od první minuty, a nakonec na ni skutečně dosáhli.
Pochopitelně i za přispění sudího, který v poslední minutě neodpískal zmiňovaný zákrok na Bergra a nenařídil penaltu.
„Bezprostředně po zápase to neřeším, zvláště, když rozhodčí byl blíž než já," lakonicky glosoval spornou situaci zlínský kouč.
„My jsme také dali druhou branku na konci první půle, ale sudí ji Fantišovi neuznal. A to jsem také nehodnotil, zda to ofsajd byl či nikoli," poznamenal Páník.
Ale že se mu ulevilo, to nepopíral... „Však to muselo být slyšet až ve Zlíně. Jsem proti neustále dokola se opakujícím se řečem o různých sériích imunní, ale tahle už na nás doléhala. Čekat deset zápasů, než v jedenáctém konečně vyhrajeme, to už bylo skutečně dlouhé. Nakonec jsme ale s nasazením života a za přispění Švengra přežili a tři body máme," liboval si Páník Páník s vírou, že teď už bude líp. Třeba hned v úterý v sousedním Edenu, kde se jeho tým pokusí v semifinále domácího poháru oživit i na druhé frontě naději na cestu do Evropy.
„Hraje se na jeden zápas, je to vabank. Někdy to vyjde, někdy ne," tvářil, že teď už může být zase nad věcí.
