Článek
Ligu jste si naposledy zachytal v červenci v prvním kole proti Slovácku. Jak těžké pro vás bylo nastoupit do bitvy s Plzní...?
Kdybych začínal už v Jihlavě, bylo by to pro mě těžší. Proti Plzni jsem měl o motivaci postaráno. Ze začátku jsem přece jen cítil mírnou nervozitu, přestože už mám něco odchytáno a mám i svůj věk. Ale jen chvíli. Jak fanoušci skandovali moje jméno a hnali nás, pak na nějakou nervozitu hodně rychle zapomenete.
Není to zvláštní? V Jihlavě vybouchnete, pak porazíte Plzeň...
Po Jihlavě jsme byli víceméně na úplném dně. Přestože na nás dotírají týmy ze spodních příček tabulky, šli jsme do šlágru s tím, že nemáme de facto co ztratit. Po delší době jsme konečně hráli jako tým!
Hned na úvod zápasu jste chytil Krmenčikovo sólo.
Míč netrefil ideálně, spíš mu sjel po noze. Nešlo tedy o žádný neřešitelný problém. Pokud bychom inkasovali tak brzy, těžko říct, jakým směrem by se zápas ubíral.
Výhrou nad Plzní jste Slavii výrazně pomohli k titulu. Co vy na to?
Nezajímám se, komu jsme pomohli. Ale titul bych asi přece jen o něco víc přál Slavii. Samozřejmě kvůli trenérovi Šilhavému, pod kterým jsem byl v Liberci. My se ale soustředíme jen na sebe. Boleslav za námi byla o jeden bod, hned za ní Teplice se Zlínem...
Zlomili jste černou sérii pěti porážek s Plzní a zdolali ji po třech letech.
Poslední tři roky, co jsem ve Spartě, jsme s ní bojovali vždy o titul a nikdy ji nedokázali porazit. A teď, když nemáme tolik tvořivých hráčů, máme plnou marodku a zase o tolik nám nejde, tak vyhrajeme... Asi je to v hlavách a nějakém aktuálním nastavení. Proti slabším týmům jsme nuceni tvořit, což se nám teď nedaří. Nejsme ve formě, že bychom všechny přehrávali.
